Časopis Naše řeč
en cz

Příjmení Těhník a Technik

Bš.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Staročeské obecné podstatné jméno, jež se stalo příjmením Těhník, rozšířeného na Železnobrodsku a v přilehlých krajích, jsem dosud nenašel. Je však beze vší pochybnosti velmi starobylé. Jungmann uvádí jen tvary těžař a těhař; mají význam jako srbocharvátské težak, značí sedláka.

Zdá se, že tvar těhař má k tvaru těhník týž vztah jako hrobař k hrobník, železář k železník, kamenář (to ovšem s jiným významem) ke kameník. Nezapomeňme, že se zvláště objevují podobné dvojice, srovnáváme-li názvy z různých slovanských jazyků, na př. č. řešetář a rus. rešetnik, stč. masař a rus. mjasnik. Takováto jména činitelská se tvořila z přídavných jmen, jak je vidět z dvojice stč. tesáč kamenný a kameník. Na odvozeninu z nějakého osobního jména nelze myslit; není tu obdoby k příjmení Blahník, jež souvisí s tvary Blahna a Bláha. Příjmení, jež zde vysvětluji, souvisí etymologicky s ruskými výrazy ťaglo, ťaglyj, ťaglec, ťagosť, ťanuť. Ruský starobylý právnický termín ťaglec znamená podle J. V. Duška (Sborník prací historických k šedesátým narozeninám Jaroslava Golla, 1906, str. 377-8) poplatníka, člověka zatíženého povinností dávek; dále sem hledí stsl. tegliti, bulh. teglo (tíha), srb. teglo (váha), čes. těhlo (provaz), táhlo (tyč), těhle, tíhle (kleče) a také ruské tuga, potuga (břímě).

Vedle tvaru původního se z onoho kraje rozšířil i tvar Technik. Slovo technik je přiliš mladé, aby se bylo mohlo stát příjmením. Jde zde o hřích německých farářů; tento tvar je zápisem německé výslovnosti jména Těhník. Poněvadž němčina nemá „měkkých slabik“, jsou nahrazovány nejbližšími. Také skupina h + souhláska se nahrazuje skupinou -chn-; srov. něm. názvy Bochnitz, Bachno, Drachnietitz, poněmčené to tvary jmen našich míst Bohnice, Bahno, Drahnětice.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 1, s. 20

Předchozí Jaroslav Přikryl: „Marie Samarigová, svobodník Svobodovy armády“

Následující Francouzští češtináři volají