Záboj

[Hovorna]

(pdf)

-

K str. 216 »N. Ř.« nás upozorňuje ředitel měšť. školy Josef Drbohlav v Žel. Brodě, že se slovo záboj vyskytuje též jako jméno obecné: záboj je lis nebo stoupa [251]na tlačení oleje, nebo také celá olejna, i zbytky řepky (a jiných semen, z nichž se olej tlačí) po vytlačení oleje, olejová pokrutina atp. Slovo toto je známo již z Jungmannova slovníku, kde je doklad z Komenského; přidáváme doklad starší z Blahoslavovy Grammatiky 339 (»Moravané pokrutinám říkají záboj«). »V Pojizeří dosud říkají v některých statcích v záboji [srv. Pekař, Kost I, 190] a jejich majetníkům, nyní snad již třetím a z jiného rodu, přezdívají »zábojník«, třeba že již nikdo z mladších neví, proč. Poněvadž doklady v městských knihách pelhřimovských píší se malým písmenem počátečním, šlo asi o podobnou přezdívku: smysl uvedených vět tomu zřejmě nasvědčuje«.

Uveřejňujeme tento výklad, protože jde o slovo důležité v otázce pravosti RK. Že je ve dvou dokladech v listinách napsáno s malým z, v XV. stol. ovšem nic neznamená. Připomínáme také, že Zábojník je známé vlastní jméno na Slovensku.

Kdyby básník »Záboje« z RK. opravdu byl žil v XV. stol. nebo ještě dříve, zajisté by byl znal význam obecného jména záboj, dnes zaniklého, a sotva by ho byl užil na pojmenování svého reka. Záboj v RK. není přezdívka ani příjmení, nýbrž jméno osobní jako Přemysl, Jaromír, Váceslav atp.; a má-li p. ředitel ony dokady tohoto jména ze století XV. správně za doklady přezdívky nebo příjmení, zůstává »Záboj« jako skutečné osobní jméno i nadále bez dokladů kromě RK.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 8, s. 250-251

Předchozí A. K.: Kazy

Následující František Křemenek: Hanácký, horácký…