Náměstkyně

Jaroslav Přikryl

[Short articles]

(pdf)

-

V češtině máme mnoho podstatných jmen ženského rodu, utvořených příponou -yně a -kyně. Odvozují se od mužských tvarů se zakončením -el (poselkyně, přítelkyně), -ec (bratrovkyně, chodkyně, jezdkyně, lovkyně, Němkyně, pěvkyně, plavkyně, poslankyně, umělkyně, vyslankyně, zajatkyně), -ce (dárkyně, obhájkyně, ochránkyně, průvodkyně, správkyně, strážkyně, tvůrkyně, vládkyně), -k a -ek (otrokyně, rekyně, Řekyně, žákyně, pastorkyně, svědkyně, Turkyně), -a (vévodkyně) a j. Od jména bůh, boha je odvozena bohyně. Bez mužského prvotvaru je postelkyně (= šestinedělka).

Pan primátor má náměstky a náměstkyně. Nemáme, proč bychom se tomuto tvaru vyhýbali a psali „paní X. Y., náměstek“. Příruční slovník ozna[215]čuje slovo náměstkyně za zastaralé, ale uvádí doklady z Krásnohorské a Zákrejse. Z přehledu přípon je viděti, že je vytvořeno v duchu jazyka; je jasné a znova potřebné.

Naše řeč, volume 29 (1945), issue 9-10, pp. 214-215

Previous Václav Machek: Jména hub

Next Dr. V. Suk: O té naší nesvobodě