Ovšem že a ovšemže

[Short articles]

(pdf)

-

(K. P.) V Pravidlech českého pravopisu se výslovně říká, že dohromady psané ovšemže znamená přitakání. Z toho plyne, že tento výraz píšeme jako jedno slovo toliko tam, kde má význam přitakávacího příslovce „ano“ nebo „ovšem, zajisté“. Na př.: „Máte o svých pohledávkách poznámky?“ — „Ovšemže.“ (PS pod heslem ovšemže ze Staška.) Smysl výrazu ovšemže je tu „ano, ovšem, zajisté“, a proto je na místě psát jej dohromady. Podobně by tomu bylo i v těchto větách: „Budete do večera zpátky?“ „Ovšemže.“ — „Řekl jste mu to dost jasně?“ „Ovšemže.“ — „Počítáte také s námi? „Ovšemže.“ — Jak je vidět, vyskytuje se ovšemže v odpovědích na zjišťovací otázky. V jiném významu než přitakávacím se píše ovšem že odděleně; bývá to význam „rozumí se, že…“, „to se rozumí, že…“, na př: (Nit) chtěli přetrhnout, ovšem že ji přetrhli, vždyť to nebyl provaz (PS z Pravdy). Zkušenost to častá, ovšem že dost smutná (PS z Vrchlického). Ovšem že se ani moderní zpracování odvěkých záhad … neobejdou bez základního thematu vzpomínky (O. Fischer). Cítíte tu vůni? Ovšem že ji cítíme. Nezapomenete na nás? Ovšem že ne. Máte dost peněz na cestu? Ovšem že ano (spojení pleonastické = ovšemže), atd. V žádné z těchto vět nelze výraz ovšem, že nahradit přitakávacím příslovcem ano, a proto se v nich právem píše odděleně. — Týž rozdíl je také mezi výrazy arciže a arci že.

Naše řeč, volume 29 (1945), issue 3-4, p. 96

Previous Josef Polák: Novinář, novinářství

Next Václav Machek: Šemnička