Časopis Naše řeč
en cz

Loštická tvář

Mauric Remeš

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve starších slovnících se dočítáme, že přídavné jméno loštický = trudovitý, uhrovitý, kupferig, lentiginosus. V Mathioliho herbáři aneb bylináři, spraveném skrze Joachima Kameraria, z němčiny přeloženém od Adama Hubera z Riesenpachu a Daniele Adama z Veleslavína, tištěném roku 1596, je na dvou místech užito názvu „loštická tvář“. Před tím, už roku 1580, má tento název Rvačovský ve spisu „Masopust“. V kapitole „Vožralec“ (str. 99) píše: „Z toho jim přichází mrakota očí, závrat a bolest hlavy, loštická a uhrovatá tvář, všech oudův ustání a třesení, a mysli i duše tupost.“ Je to překlad citátu z kázání sv. Augustina (S. Augustini sermones de tempore, Dom. XVII. Trinit., Sermo 231), který zní v originále: „Et est in illis oculorum caligo, vertigo, fatigatio et dolor capitis, suffusio vultus, membrorum omnium tremor, animae ac mentis stupor. In talibus impletur, quod dietum est Prov. 23 … Cui suffusio oculorum? Nonne his, qui morantur in vino.“ Suffusio značí jen podlitinu, v lékařské terminologii: krevní. Rvačovský do překladu sám vložil „loštickou a uhrovatou tvář“, neboť patrně věděl, že se choroba kožní zvaná trudovatost — acne [23]rosacea — vyskytuje zvláště u pijáků a že povrch kůže při této nemoci opravdu vypadá jako drsný, malými hrbolky pokrytý povrch t. zv. loštických pohárů. Sám jsem se přesvědčil, že je toto srovnání docela přiléhavé. Vavřinec Leander Rvačovský ze Rvačova se narodil r. 1525 v Roudnici, byl knězem pod obojí, působil jako farář v Mor. Budějovicích, Jaroměřicích a Jevíčku, r. 1580 přestěhoval se do Čech, stal se děkanem ve Slaném, potom v Kostelci n. L., od r. 1590 žil v Praze. Podnětu ke spisu MASOPUST prý se mu dostalo v Mor. Budějovicích, poháry loštické nepochybně dobře znal. Byl asi přísným mravokárcem. O adjektivu loščičský, loštičský z místního jména Loščici, Loštice podle městečka Loštic u Mohelnice na Moravě jsou v Gebauerově Slovníku staročeském tyto záznamy: V kteréž (truhlici) bylo nalezeno 15 kop gr. českých v hrnci lossiczkem (Příruční kniha Jakuba, kolínského písaře, z let 1494—1512), l. hrnec; a crustatis vasis, vod drsného nádobie, jako hrnci lossticzij (Lact. 45b).[1] — K tomu Gebauer dodává: „Odtud přeneseně drsný, trudovatý“ — a připojuje citát ze Rvačovského (podle Jungmanna). Jan Vodňanský (Aquensis) se narodil kolem r. 1460 ve Vodňanech, nejprve byl kališníkem, pak odpůrcem kališnictví a bratrství a bosákem. Žil také na Moravě, v Jemnici, asi do roku 1495, potom se odstěhoval do Čech. Od něho je latinsko-český vokabulár Lactifer, vytištěný v Plzni od Mikuláše bakaláře r. 1511. Podle zjištění prof. Šmilauera se výraz loštická tvář od r. 1770 v literatuře nevyskytuje.


[1] Přidati možno ještě tento doklad: Kdož vezou do města hrnce lostucké (!) neb ledecké, má každý dáti z každého vozu čtyři peníze (chrudimské privilegium z r. 1486, cit. u K. Láblera, Listář … města Chrudimi 38). Red.

Naše řeč, ročník 29 (1945), číslo 1, s. 22-23

Předchozí jh. (= Jiří Haller): Osmdesáté narozeniny prof. Jana Mašína

Následující Několik málo

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1