Časopis Naše řeč
en cz

Sám Bůh ví, kde

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. N.) Podle Pravidel čes. pravopisu lze psáti bůhvíkdo, bůhvíjaký a p. i Bůh ví, kdo atd., ale každý z těch způsobů má svůj význam, a nelze je tedy libovolně zaměňovat. Píšeme na př.: Myslí o sobě bůhvíco (= něco velikého). Myslí si, že je bůhvíkdo (= někdo velmi významný). Byl až bůhvíkde ve světě (= někde velmi daleko). Myslí si, bůhvíjakou chytrost řekl, a p. Tu všude, jak je vidět, má první člen těch složených zájmen a příslovcí význam zesilovací, stupňuje význam neurčitého zájmena nebo příslovce. Ale píšeme: Bůh ví, kde se zas toulá (= nevím, neví se, kde). Bůh ví, kdo mu to řekl (= nikdo neví, kdo). Bůh ví, co ho to zas napadlo (nevím, co), a p. V těchto větách má nepřímo tázací výraz s „Bůh ví“ význam záporný (Bůh ví, kde = nikdo neví, kde a p.). Jméno Bůh lze v tomto případě zesilovat přívlastkem: Sám Bůh ví, kde se toulá. Sám milý Bůh (Pánbůh) ví, kdy bude konec. Jen milý Pán Bůh ví, kam se to podělo, atd. Nevíme-li tedy, zda máme takový výraz psát dohromady či zvlášť, zkusme ke jménu Bůh připojit nějaký přívlastek (sám, milý a p.); jde-li to, třeba psát zvlášť, a nejde-li to, třeba psát dohromady. Podle toho bychom větu Ladislava Nováka z jeho díla „Oskar Nedbal v mých vzpomínkách“ (2. vyd. str. 20) napsali takto: Vítanými hostmi však byli umělci rokco rok i v Holandsku, Italii, Belgii atd.… a sám Bůh ví, kde ještě. — Podobný významový rozdíl je také mezi výrazy kdovíkdo, kdovíco, kdovíjaký, kdovíkdy a p. a kdo ví, kdo… , kdo ví, co… kdo ví, jaký… , kdo ví, kdy… (u nich je to výslovně naznačeno i v Pravidlech), nevímkdo, nevímco, nevímkde atd. a nevím, kdo… , nevím, co… , nevím, kde… atd.

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 8, s. 187

Předchozí Jiří Daňhelka: Ponorná řeka

Následující Václav Machek: Šuchomjať

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1