Krampijól

[Drobnosti]

(pdf)

-

Starší Pražané ještě vědí, že se tichým končinám u maltézského velkopřevorství na Malé straně, zejména sousedním částem ostrova Kampy, říkalo »na Krampióle«. Krampijól býval zvláště oblíbeným dějištěm zimních sportů (hrudování sněhem, stavění sněhuláků nebo, jak se říkávalo, »bakusů«, klouzání atd.) mládeže malostranské ještě před 50 lety, jako letním hříštěm bývala »Mariešanc« na Hradčanech. Již proto zasluhuje »Krampijól«, abychom jeho jméno, po jehož původě se nás ptá jeden ze čtenářů »N. Ř.«, vyložili zde; ale také proto, že osudy tohoto jména jsou poučným dokladem hláskových změn, jakými se často komolívají slova, zvláště cizí.

Krampijól má jméno po blízkém maltézském »grandpriorátu«. G v cizích slovech měnívá se v k (kvér, cikán; kořalka, z pol. gorzalka, jmenovala by se českými hláskami hořalka nebo snad hořálka). D se ztratilo mezi dvěma souhláskami (jako se vyslovuje prázný, deška m. prázdný, deštka atd.), n před p se změnilo v m (jako v pámbu, pampáter). Setkají-li se v témže slově dvě r (anebo dokonce tři, jako v slově grandprior), čeština, zvláště v ústech lidových, i jiné jazyky měnívají jedno z nich v l anebo je vůbec nechávají zanikati; říká se na př. palagraf, planýř m. pranéř, někde i plyskýř m. pryskýř, anebo egzecírovat, mašírovat (ale marš, kde je r jediné, tuto hlásku zachovalo), ze slova pritvor v slovenštině vzniklo pitvor (ohrazený dvůr nebo předsíň při stavení). A tím vším pražská ústa z původního grandprior utvořila krampijól.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 8, s. 243

Předchozí Gilbert C. Křikava: Kníže-arcibiskup, kníže-arcibiskupský?

Následující Pán z Rožmberka a pan Jindřich z Rožmberka