Časopis Naše řeč
en cz

Kníže-arcibiskup, kníže-arcibiskupský?

Gilbert C. Křikava

[Drobnosti]

(pdf)

-

V novinách a časopisech se často shledáme s těmito slovy takto psanými. Již tento způsob psaní je nesprávný, napodobený podle němčiny. Němčina při složeninách z několika slov užívá spojovací čárky. Proto může psáti Fürst-Erzbischof, fürst-erzbischöflich. Avšak čeština užívá čárky spojovací v souvislém psaní pouze před příponou li (na př. jsi-li) a při rozdělování slov na konci řádku, jinak jen v mluvnických výkladech na označení předpon, přípon, kmenů a koncovek. Ve složeninách čeština spojovací čárky neužívá; píše se: Vyšehrad, kolovrat, černožlutý, bělostkvoucí, bělomodročervený, římskokatolický.

Nesprávný je ten způsob psaní také proto, že slova ta ani nejsou složená. Jsou to samostatná slova, z nichž jedno určuje druhé (je jeho přívlastkem). Píše se tedy v [243]češtině správně kníže arcibiskup (a rovněž tak kníže biskup, kníže opat). Titul ten mají oni arcibiskupové (biskupové, opatové), kteří bývali v středověké říši římské až do jejího zániku v novém věku skutečnými knížaty, panovníky, suverénními pány (na př. arcibiskup solnohradský), anebo kteří ten titul tehdy dostali, byvše vyňati z pravomoci svého panovníka (na př. arcibiskup pražský).

Proto také od těch dvou podstatných jmen nemůže se utvořiti jedno složené přídavné jméno. Nemá se tedy mluviti a psáti kníže-arcibiskupský, nýbrž knížecí arcibiskupský. Je to sice o slabiku delší, ale je to česky správné, na př. knížecí arcibiskupský seminář, knížecí arcibiskupský lesní, knížecí arcibiskupská knihtiskárna, knížecí arcibiskupské panství.

Poněvadž to nejsou slova složená, třeba jest obě slova (i podstatná i přídavná) skloňovati. Tedy genitiv: knížete arcibiskupa, knížecího arcibiskupského atd.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 8, s. 242-243

Předchozí Jmouti se a začíti

Následující Krampijól