Příliš mnoho vztažných zájmen

kgsk.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ve feuilletonu „Duchovní kouzlo v díle Karla Svolinského“ od Karla Kovala („Venkov“ ze dne 28/5 1944) jsem četl tyto věty:

Na tyto dřevoryty vzpomínáme v těchto májových dnech, kdy se skláníme k malířskému dílu ve Vilímkově galerii, v níž jsou vystaveny obrazy, které nám zjevují duhovou paletu tohoto rázovitého výtvarníka, který jmenovitě v poslední době zasahuje šťastnou rukou do výprav Smetanových oper v Národním divadle.

Ano, v této výstavě spatřujeme radostnou duhu, tryskající ze štětce malíře, jenž zasvětil svoje srdce opěvání krásy, jež se zračí v dívčím těle [164]a v člověku vůbec v ideálním spojení s prostředím, v němž žije svým způsobem zrovna tak (,) jako v díle Smetanově.

Lid je umělci vděčen za každý projev, který mu bratrsky důvěrně sděluje tajemství, obsažené v obraze, jenž přenáší člověka do světa ideální harmonie, v níž se tělo a duch snoubí v čistý květ, který svítí do života ve znamení lásky.

A jinde ve Venkově prý (podle citátu z jiných novin) Karel Koval napsal tuto větu: Kéž je každé vaše srdce takové(,) jako to nepatrné zrno, které se tolik podobá hvězdě na nebi, k němuž vzhlížíme jako poutníci toužící po světlém okénku domova, v němž není více než stůl a krb, který znamená počátek a konec člověka vůbec. —

Takovéto nastavované skládání vět je snad v této své důslednosti originální, ale jistě není hezké a uměním je také sotva lze nazvat.

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 7, s. 163-164

Předchozí Podivná shoda

Následující kvh. (= Kvido Hodura): Vyhnis