Beskydy

[Drobnosti]

(pdf)

-

(J. K.) Jméno Beskyd píší Pravidla českého pravopisu se s, a to už od samého počátku; psalo tak i jejich první vydání z r. 1902. A psal je tak už i Jungmannův slovník. Je proto ku podivu, že se stále ještě co chvíli shledáváme se psaním „Bezkydy“ a že tu a tam vznikají pochyby, jak se vlastně toto jméno píše. Vinu na tom má patrně mylná představa, že je to jméno složené z předpony bez- a nějakého podivného základu -kyd. Takový názor se totiž opravdu vyskytl: jméno Beskyd se vykládalo tak, že označuje hory bez lesa, bez „kydy“. Jenže tomuto výkladu schází důležitá podmínka, aby se z fantasie mohla stát aspoň pravděpodobnost, totiž důkaz, že slovo „kyda“ v tom významu vskutku existovalo nebo aspoň mohlo existovat. Proto lze věřit spíše těm jazykozpytcům, kteří tvrdí, že první slabika jména Beskydy nemá nic společného s předložkou bez, a pokoušejí se o výklad jiný. Nejlépe dnes vyhovuje názor, že je to jméno germánského původu a že jeho základ je ve výraze besked, které znamenalo „rozdělení, rozhraní“ (je z něho dnešní něm. Bescheid). Podle toho by Beskyd byl hora na rozhraní, hraniční hora. Zajímavý doklad k tomuto názoru podává Kottův slovník ze Slovenska: tam prý beskyd znamená „horu na hranici mezi dvěma vyššími, přes kterou se chodí“. — [144]Ale i když budeme také tuto etymologii pokládat za nejistou nebo pochybenou, jedna věc je přece jen jistá: že není důvodu psát toto jméno jinak, než se vyslovuje, a zavádět do něho z místo s. Oporou při tom je i to, že také v jiných slovanských jazycích píší Beskid, Bieskid, Bieszczad, Beskyd a pod., tedy vesměs tvary se souhláskou s. (O tom máme u nás velkou literaturu. Naposledy psal o jméně Beskyd Iv. Honl v Časopise turistů 51, 1939, 46, a V. Polák v Slovenské řeči 8, 1940, 151.)

Také při skloňování tohoto jména vznikávají rozpaky. Jungmann zná Beskyd, gen. Beskydu, tedy tvar rodu mužského, kdežto tvar „Beskyda“ uvádí s otazníkem. Pravidla čes. pravopisu od počátku až do r. 1940 udávala u tohoto jména rod ženský (3. p. Beskydám, atd.). Teprve vydání z r. 1941 připouští vedle tvarů ženských také tvary mužské, takže dnes se jméno Beskydy skloňuje — kromě 7. pádu — podle vzoru žena a hrad (7. pád zní jen Beskydami).

Naše řeč, ročník 27 (1943), číslo 6, s. 143-144

Předchozí Zpráva z Prvního pražského spolku stenografů

Následující Holínky