Z našich časopisů

kvh. (= Kvido Hodura)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii (XXVIII, č. 1., 2. a 3.) pokračuje Josef Janko v svých Poznámkách a příspěvcích k českému slovníku etymologickému. Probírá zvukodobne typy začínající a končící labiálou. Patří sem známé řecké citoslovce babaj nebo papaj, které je jednak výrazem podivu, jednak bolesti. Vzdáleně souvisí s českým bebé (bolest), známým z mluvy dětské. Také baba je svým původem dětské žvatlání. Ve východní pruštině znamená tolik jako pryč — my je známe v podobě dětského pozdravu na rozloučenou pá pá. V exkurse o „babáku - bubáku“ je výklad o tom, jak z citoslovce čes. bubu (mor. bobo a slc. bubo), jímž se dětem nahání strach, vznikají výrazy jmenné bubák (mor. babák a zpravidla bobák), podle sdělení A. Profousa také české místní jméno Bubovice. O slově německém der Popanz (strašák) soudí Janko, že vzniklo z citoslovečného základu pop- složením s -hans. Janko zamítá výklady starší a zejména také výklad Gebauerův, že základem německého slova Popanz je plurál výrazu bobonek (pověrčivé konání) — pobonci. Dále sem patří výrazy bába (zadek): utržiti na bábu „býti bit“ ze Šimona Lomnického, bobek (seděti na bobku, sednouti si na bobek), a konečně výraz popo (něm. der Bobó, lichotně das Boböchen - podex). Společným základním významem pro všechny dosud uvedené výrazy by snad mohlo býti „kulatost, skrčenost, stlačenost“.

V dalším oddíle vysvětluje Janko název sekty bogomilů „Babuni“ tím, že jej uvádí v souvislost se zvukodobnými výrazy složenými ze základního bab- nebo bob- a odvozovací přípony -un-, -on-. S těmito příponami se setkáváme na př. v mor. blafúňat (štěkati), ve frenštátském blavonit (tlachati) a v českém žadonit, žebronit. Slovesa, která sem patří, jsou: mor. babúňat (hřmotiti), babóňat (kutiti, choditi bezúčelně sem a tam), bobóňat (přehledávati), s.-charv. boboniti (hřmotiti) a dial. ukrajinské babonyty (čarovati). Podstatná jména: stč. bobonek, pobonek (Příruční slovník uvádí tvary: poboněk, pobuněk, paboněk, pobuňka, poboňka, paboňka, pabuňka) s významem „pověra, [48]čáry“ a odvozeniny: bobonkář, pobonkář, „člověk pověrčivý“, slovenské bobonar, bubonec „člověk bigotní“, poboňkovati [uvádí Jungmann] „namluviti někomu, aby věřil“. Základem všech těchto slov je zvukodobná představa „hřmotně si vésti, sem tam choditi a něco kutiti za mechanického odříkávání, mumlání“. Babuni - bogomilové jsou tedy lidé, kteří „věří v domněle správné odchylky od pravé víry a se zvláštní horlivostí je vyznávají atp.“.

K odvozeninám s příponami t-, k- a zg-, jež mají zvláště významhřmotu, koktání, žvástání, náleží mor. babúcat (hřmotně hledati), čes. bebtati (koktati), bepta (koktavý), mor. bobčit (tlachati), bobčák (tlachal) a val. babŕzgať sa v jídle (babrati se), jež se podle Janka objevuje i v maďarském babózgat, babúsgat a p. (babrati se v něčem).

Naše řeč, ročník 27 (1943), číslo 2, s. 47-48

Předchozí Jiří Haller: Petr Kajícník

Následující „Ztravovati se jedem vlastní žárlivosti“