Zoun — zrůnek

kvh. (= Kvido Hodura)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V VII. r. Naší řeči (225 n.) napsal J. Zubatý článek Co je zoun. Vykládá v něm obšírně a přesvědčivě, že zoun je vlastně rzoun (= zrzavý) a že vynecháním počátečního r se jazyk zbavil nepohodlné poboční slabiky r- (z pův. rь-). Touto změnou se slovo zún vzdálilo nejprve tvarem a pak i významem od příbuzných slov jako zrzún, zrzek a stalo se nadávkou bez přesného významu, obvyklou hlavně v přirovnáních: je rudý jako zoun a p. Jméno Zoun i zdrobnělé Zounek (Zúnek) je známo též jako příjmení.

Na Valašsku je dosti rozšířeno příjmení Zrůnek (v pražském adresáři není doloženo), a to by mohlo být téhož původu jako uvedená příjmení Zoun, Zounek (Zúnek). Pobočná slabika r-, které se jazyk v slově zoun zbavil vynecháním hlásky r, zmizela ve jméně Zrůnek metathesí, přesmyknutím obou hlásek: Rzúnek > Zrúnek. Psaní Zrůnek není než přizpůsobením pravopisné zvyklosti spisovné, podle které se dlouhé u uprostřed slov píše zpravidla s kroužkem. Podobná metathese, založená rovněž na odporu k pobočné slabice, je v českém žlice m. lžíce. Rada lžíce - žíce – žlice je úplně obdobná s řadou rzúnek - zúnek - zrúnek. Podobně z původního mhla vzniklo jednak české lidové mha (vynecháním hlásky l), jednak spisovné mlha (přesmyknutím hlásek l a h), jednak čes., val. i slc. Hmla (přesmyknutím hlásek m a h). Tento výklad příjmení Zrůnek pokládáme za podobnější pravdě než Kotíkův (Naše příjmení, str. 78 a 80) ze sroniti, zroniti = shoditi, sraziti.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 7, s. 216

Předchozí F. Pátek: Lidové názvy rostlin na Přibyslavsku

Následující Předplatné na rok 1942 činí K 35 -