[Short articles]
-
(A. K.) V rozk. způsobu slovesa uvědomiti si je 2. os. jedn. č. uvědom si (podobně jako zlom, oznam, ochrom, tlum, mam, vzpřim, neklam atd. k slovesům zlomiti, oznámiti, ochromiti, tlumiti, mámiti, vzpřímiti, klamati). V množ. čísle je 2. os. uvědomte si (zlomte, oznamte, ochromte, tlumte, mamte, vzpřimte, neklamte) a podle toho i 1. osoba zní uvědomme si (zlomme, oznamme, ochromme, tlumme, mamme, vzpřimme, neklamme), nikoli tedy „uvědoměme si“. Jestliže je před souhláskou m ještě jiná souhláska, přibírají tvary rozk. způsobu v jedn. čísle koncovku -i, v množném čísle pak vkládají před koncovku -me, -te příponu -ě-, na př. ozřejmiti: ozřejmi, ozřejměme, ozřejměte; zatmíti: zatmi, zatměme, zatměte.
Naše řeč, volume 26 (1942), issue 5, p. 160
Previous Mánové
Next kvh. (= Kvido Hodura): Tantes, dantes