Časopis Naše řeč
en cz

Svůj

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. K., J. J., A. H.) Ve větě „Novomanželé X. Y. děkují za blahopřání k svému sňatku“ lze zvratné zájmeno svému nahradit bez újmy správnosti zájmenem jejich. Toto dvojí různé vyjadřování je ve shodě s dvojím různým pojetím oné věty. Můžeme totiž přivlastňovací zájmeno, které je přívlastkem jména sňatek, vztahovat přímo k podmětu novomanželé, a potom je na místě zájmeno zvratné: novomanželé děkují za blahopřání k svému sňatku. Ale možno též rozumět tomu výrazu tak, jako by znamenal „děkují za blahopřání (projevené) k jejich sňatku“; při tomto [31]pojetí nastupuje slovem blahopřání v druhé části věty změna osoby (blahopřeje jiná osoba než novomanželé), třebas není vyjádřena slovně, a při takové různosti osob pak neužíváme zájmena zvratného, nýbrž osobního (k jejich sňatku). Je to případ častý, neboť se naskytuje všude tam, kde činnost jedné osoby zasahuje osobu druhou, ale je vyjádřena jen větným členem ve větě, jejímž podmětem je ona osoba druhá; při tom se výraz s určitým slovesem nahrazuje jmenným výrazem (podstatným jménem slovesným, dějovým). Příklad nám to ukáže názorněji. Ve větě „Novomanželé X. Y. děkují za to, že jste blahopřáli (nebo: že jste projevili blahopřání) k jejich sňatku“ jsou obě činnosti, blahopřání i děkování, vyjádřeny určitými tvary slovesnými (děkují, blahopřáli n. projevili jste), a proto je poměr osob v druhé části souvětí zcela jasný (vy jste blahopřáli k jejich sňatku). Nahradíme-li druhou větu (t. j. větu podřízenou) výrazem jmenným, stane se ze souvětí věta jednoduchá a z věty vedlejší pouhý větný člen (spojení volné se změní ve spojení těsné): „Novomanželé X. Y. děkují za blahopřání (projevené) k jejich sňatku.“ Poměr osob tu není už vyjádřen slovně koncovkami určitých tvarů slovesných, a proto není tak jasný, jako byl v souvětí, ale není pochyby, že zůstal týž, a že tedy i v těsném spojení lze užít zájmena jejich. Podobně je tomu ve větách: Děkuji srdečně za projevy účasti při úmrtí mého syna. Potvrzujeme Vaši objednávku našich kamen. Prosíme o potvrzení naší objednávky. Děkujeme za objednávku učiněnou podle naší nabídky. Děkujeme za vrácení naší ukázkové zásilky, atd. Ve všech těchto větách by stejně dobře mohlo být i zvratné zájmeno svůj, aspoň theoreticky; v praxi se však často dává přednost zájmenu nezvratnému, a to tím spíše, čím zřetelněji se jeví rozdílnost osob. Někdy dokonce ani nelze v takovéto větě užít zájmena zvratného, aby nevznikla dvojsmyslnost. Na př. věta „Požadujeme od vás zaplacení svých útrat“ může znamenat: 1. Požadujeme, abyste zaplatil naše útraty. 2. Požadujeme, abyste zaplatil své (vlastní) útraty. Této dvojznačnosti se vyhneme v prvním případě užitím zájmena náš (Požadujme od vás zaplacení našich útrat), v druhém případě nahrazením výrazu jmenného (zaplacení) výrazem slovesným (abyste zaplatil). — O podobných nejasnostech při spojení s infinitivem vykládá Gebauer-Ertl II, 1926, 143 n.

Od těchto případů třeba dobře odlišovat věty znějící sice podobně, ale mající v obou svých částech osobu touž, na př.: „Zaměstnavatel neuvedl všecky služební požitky vyplácené svým zaměstnancům.“ Smysl je: Zaměstnavatel neuvedl všecky služební požitky, které (on sám) vyplácí (nebo dává vyplácet) svým zaměstnancům, tedy obojí činnost, uvedení i vyplácení, má podmětem touž osobu. Podobně je tomu ve větách: „Rozhodli jsme se odvolat zrušení své objednávky“ (t. j. my sami jsme objednávku zrušili). Podle svých údajů byl X. již zaměstnán v obci N., a pod. V takových větách je ovšem možné jen zájmeno zvratné.

[32]Vzniknou-li někdy rozpaky, lze-li ve jmenném spojení tohoto způsobu užít vedle zvratného zájmena také zájmena jiného, snadno si z nich pomůžeme pomůckou, jež nám posloužila i při tomto našem výkladu: výraz jmenný rozvedeme v celou větu s určitým slovesem, a tak se nám zřetelně objeví skutečný poměr osob.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 1, s. 30-32

Předchozí Josef Beneš: Před Vorlovy

Následující Vokativ jména Anna

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1