Jak se mluví v českém filmu, cenou poctěném

Klementina Rektorisová

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Fričův film Tetička získal cenu Zlínských žní. Ale nelze jej pochválit za to, jak se v něm mluví. Hrubé chyby v tvarosloví a ve výslovnosti jistě nejsou dány textem scenaria, vznikly jen z libovůle některých herců. Uvedeme příklady, které jsme si stačili zaznamenat: Kdybysi zemřela… Kdybysi odložil brýle… Je nahražen člověkem novým. — Snad by bylo opravdu nejlepší, kdybych umřela. — Tejť si to vememe na čisto. — Zrovna kvetla támleta jabloň. — Takle na pohřeb… Teď už budu jen mrkat a luskat prstama. — Dobře, že je mezi nima stůl. — Já přece nejsem zvědavej. — …pude odvírat… To vomdlívání je u nás v rodině ňáká kletba. Chyby v přízvuku: Vybral jsem si vás po pečlivé úvaze. — Splývavá výslovnost se zanedbáním t. zv. rázu: Nevyvalujte na hosta ta koči. — Nesvítil měsíče ka hvězdičky. — Člověk by se mohl bavi tanebo odpočívat.

Ptáme se, proč někteří herci komolí spisovné znění textu vulgárními tvary a ledabylou výslovností? Vzhledem k situaci, k prostředí hry a k charakteru postav není třeba, aby si herci vkládali do rolí zlozvyky příznačné pro všední mluvu. Chtějí snad tím dokreslovat blahovolný, sousedský a domácký tón rozhovoru? Pak by bylo třeba upravit celý dialog v tomto smyslu, neboť slyšíme, že na jiném místě se týž herec v podobné situaci vyjádří až neobykle vybroušeně. Máme oprávněnou domněnku, že chyby uklouznou herci teprve před kamerou, když už se „jede na plno“.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 7, s. 219

Předchozí Jiří Haller: Jazyková norma a jazyková kultura

Následující Z našich časopisů