[Short articles]
-
(dr. J. P.) Příjmení Cee stejné jako podobná jména Klee, Spee skloňujeme zpravidla tak, že přidáváme koncovky pádové ke jménu nezkrácenému: 2. pád Ceea, 3. Ceeovi, příd. jm. Ceeův, Ceeová atd. Jen v 7. pádě jedno e vynecháváme (jinak by v něm byla tři e): Ceem. Tento způsob skloňování volíme proto, že je nejzřetelnější, neboť zachovává podobu 1. pádu nezměněnu, a také proto, že ona dvě e zde jsou jen grafická; ve výslovnosti ta jména znějí Cé, Klé, Spé, a tak dvě e v nich jsou vlastně spřežkou označující dlouhé é. Theoreticky, a to ve shodě s Pravidly českého pravopisu, bylo by ovšem možné skloňovat také Cea, Ceovi atd., t. j. podobně, jako se skloňují cizí jména s němým e na konci (La Fontaine, 2. p. La Fontainea nebo La Fontaina, Coppée, 2. p. Coppéa, a j.). Tento způsob psaní se však zdá méně výhodný, třebaže je kratší, neboť není tak zřetelný jako způsob první. Za nevhodný a zbytečný pokládáme způsob třetí, t. j. nechávat taková příjmení neskloněna: (pana) Cee, (panu) Cee atd.
Naše řeč, volume 25 (1941), issue 5-6, p. 189
Previous Josef Wasserbauer: Učitel a mluvnice
Next Václav Machek: Je porybíno