Učitel a mluvnice

Josef Wasserbauer

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

„Šeď hodin mluvnických zaplašuje vždy učitel znalý věci a nadšený pro jazyk mateřský a pro jeho hodnotu. Vyvstává mi na mysli pěkná hodinka, kterou jsem viděl jednou ve III. třídě měšťanské při učení o vidu slovesném, tedy partii jinak nepříliš zajímavé. Žáci na předvedených slovesech, kterých užívali ve větách, pozorovali různé odstíny děje slovesného. Učitel jim pěkně ukázal, jak bohatě se rozvila v českém jazyce schopnost našeho slovesa vyjadřovati jedním slovem různou kvantitu děje. Na pečlivě vybraných příkladech z četby doložil citlivost a názornou sílu našich sloves, na př. na Hálkově verši „Země se jen pousmála“ nebo na Tomanově „Zaposlouchal se, [189]co hovoří kraj“ a j. Ukázal na několika příkladech, kolika slov je potřebí v jiných jazycích k tomu, co dovedeme u nás výstižně vyjádřiti jedním slovem. A když děti poznaly, jak se dají vystihovati naším slovesem, zejména ve spojení s předponami, nejrozmanitější odstíny prostorové, časové i jiné (popojel, pozapomněl a pod.) a že tím je dáno našemu jazyku bohatství výrazových prostředků téměř nepřehledné, bylo cítit, že ten učitel svým vyučováním vštípil dětem i kus uvědomělé lásky k rodné řeči.“

Jos. Wasserbauer, Komenský 68, 1941, 204.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 5-6, s. 188-189

Předchozí Slohová hodnota přívlastku

Následující Cee