Šemík

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. XXIV, 43 n.) K dotazu p. prof. Krause, otištěnému na cit. místě NŘ., zdali koňaři po celých Čechách a Moravě místo bělouš nebo šiml říkají polovzdělaně šemík, došla toliko jediná odpověď, a to ještě záporná. Pan Fr. Hrdlička z Loun píše: Pátral jsem na Podbrdsku, jak se mezi koňaři a sedláky rozumí jménu šemík, a bylo mi na několika místech řečeno, že jméno šemík nemá vůbec nic společného s barvou koně. Bílému koni se říká bělouš; je-li grošovatý, jmenuje se šiml. Jméno šemík se prý dává jako jméno vlastní koni, který má bujnou, ohnivou letoru; podle toho by se pak ovšem mělo psát Šemík. — Z toho nedostatku kladných odpovědí lze pravděpodobně soudit, že slovo šemík ve významu „bělouš, šiml“ není ani v našich venkovských krajích běžné.

Naše řeč, volume 25 (1941), issue 3, p. 96

Previous Psáti co velkým písmenem

Next Antonín Opravil: Úřední jazyk