Jdi mi z cesty!

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. M. v B.) Ptá se nás čtenář, má-li se v tomto spojení psáti předložka z či s. V Příručním slovníku není k tomu dokladu ani pod heslem cesta, ani pod heslem jíti, Jungmannův a po něm i Kottův slovník s. v. cesta píše s cesty varovati (t. j. jíti, táhnouti), jíti s cesty, ustoupiti s cesty, vyhnouti se s cesty a pod., ale vedle nich uvádí Jungmann také doklad z Komenského vyhnutí z cesty. Prostá úvaha o vlastním významu předložky v tomto spojení však vede spíše k tomu, aby se v něm psalo z, nikoli s. Výraz jíti někomu z cesty má svůj opak ve výrazech býti, státi, překážeti někomu v cestě a postaviti se, jíti, choditi někomu v cestu, do cesty. Proti předložce v, do pak stává zpravidla předložka z, jak říká známé školské pravidlo. Toto pravidlo ovšem neplatí obecně a jen zhruba vystihuje skutečný stav, ale u slova cesta se osvědčuje celkem dobře. Říkáme a píšeme, že něco je na cestě, a opak k tomu zní, že něco je s cesty. Podobně proti býti na (dobré) cestě stojí výrazy sejíti, zblouditi s cesty (podle toho i mluviti s cesty) a pod. Jen ve významu „cestování“ je proti výrazu „býti na cestě, na cestách“, „vydati, vypraviti se na cestu, na cesty“ výraz s předložkou z: „vrátiti se z cesty, z cest“; ale to si vysvětlíme změněným významem slova cesta. Je vidět tedy, že nechybíme, když budeme psát jíti někomu z cesty, a to ve smyslu hmotném i přeneseném; tak píší také dosavadní Pravidla (s. v. cesta).

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2, s. 58

Předchozí Individuum

Následující Kusa cti