Cukr

Arnošt Kraus

[Short articles]

(pdf)

-

(XXIV, 188) Ačkoli české doklady o známosti cukru pocházejí teprve ze sklonku XIV. století, byl nicméně cukr v Čechách znám aspoň o století dříve. Německý básník Heinrich von Freiberg napsal dokončení kusého „Tristana“ Gotfrida Strasburského pro mladého ještě pána Remunta z Lichtenburka, tedy nejpozději v letech osmdesátých století XIII. A v této básni naříká věrný Kurvenal nad mrtvolou svého pána Tristana a zasypává „Svět“ výčitkami. Tak prý odměňuje ty, kteří mu věrné sloužili, všechna radost se stává žalostí, do medu nakapána žluč, růže má trní, setbu obilí dusí bodlák, sladkost zkysá, sluneční jas hasne kroupami. V té souvislosti slyšíme také, že cukr chutná din zucker ie des smeckens pflac, ale co kazí jeho pachuť, „nachsmac“, nelze poznat z verše, který končí tímto rýmem; je patrně pokažený a nesrozumitelný.

Naše řeč, volume 24 (1940), issue 7, p. 223

Previous Klementina Rektorisová: Naši herci o jevištní mluvě

Next —p—: Ďábel mluví španělsky