Ku příkladu — na příklad

[Short articles]

(pdf)

-

Obojí tento výraz je správný: rozdíl jest jen ten, že se asi od 30. let raději psává na příklad, kdežto dříve se psávalo spíše ku příkladu. Stejně se říká na př. ke cti a chvále — na čest a chválu, k oslavě — na oslavu, k vysvětlení — na vysvětlení, ku prospěchu — na prospěch, ke škodě — na škodu atp. V starší době nalézáme doklady obojího způsobu; ovšem mívají obyčejně význam starší »na vzor, ke vzoru«. Tak na př. píše Štítný (v »Řečech nedělních« 57a) »ten má vzat býti ku pravidlu a aby byl jiným ku příkladu, ješto (jenž) tělesným žádostem umřev živ jest duchovně«; ve smysle dnešním na př. Komenský (Theatrum univers, rerum 16, 9, ve vyd. brněnském 1, 122) »ku příkladu, kdyby kdo… pozvedl sekeru svou… a ona by spadla z topořiště« (pod. Informatorium 5, 6, vyd. brn. 4, 524); a v Evang. sv. Matouše s homiliemi ze 14. st. čteme věty »hada (Kristus) na příklad (za vzor) přivodí«, »smrt… svatých jest dobrým na příklad« (157b, 159a). V lidu se dnes říká obyčejně ku příkladu.

Hus říkal také u příkladě, v příkladě; na př. »u příkladě (na příklad), když člověk rúbá dřěvo, tehdy dieme…« (Erb. 1, 30); »to řku v příkladě (podobenstvím« (37); pod. 1, 82; 2, 152. Jinde zase čteme: »aby to rozumnějšie (srozumitelnější) bylo, povězme pod příkladem (v příkladě, v podobenství)«, Ev. Mat. s Gom. 294a. Veleslavín také má výraz místo příkladu (= na příklad). Uvádíme to na doklad rozmanitosti způsobů mluvení s tímto podstatným jménem.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 10, p. 304

Previous Jeden — druhý

Next »Naše Řeč« a řemeslní brusiči