Z našich časopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jaké pravopisné znalosti si odnášejí žáci z obecné školy

V časopise „Teorie i praxe“ (IV, 1939, 8—13) uveřejňuje odb. učitel L. Koubek výsledky orientační zkoušky, jíž bylo na počátku šk. roku 1937/38 podrobeno 4452 žáků I. třídy rozličných měšťanských škol v Čechách a na Moravě (605 z nich bylo repetentů). Pravopisná zkouška se prováděla na 50 slovech (diktovaných však v obsahové souvislosti). Z nich se dvacet týkalo psaní i y a vždy deset psaní ě je, předpon a předložek (s paní — spaní, u naší — unáší), souhlásek znělých a neznělých (vlhký, kavka). Ponecháváme stranou rozbor výsledků týkající se vztahu mezi pravopisnými znalostmi a klasifikací z obec[288]né školy; zajímá nás však zjištění, v čem žáci odcházející z obecných škol chybují nejvíce.

a) Nejobtížnější je lišení mě a mně, je a ě atp. Slovo vzpomněl napsalo špatně 3251 žáků (t. j. 73%), slovo vjezd 3165; následují objednal s 1865, náramně s 1402, měl s 1356, větřík s 1243, soukromě s 1140 (proti „náramně“ nápadně málo!) a pěšky s 940 chybami; v slově město se zmýlilo jen 288 a v slově běží jen 197 žáků (4. 6%).

b) Mezi předložkami a předponami vede ovšem z a s: 2369 žáků (53%) napsalo špatně z papíru, 1717 s bratrem, 1716 s okna, 1546 z knihy, 1306 se stromu; méně se chybuje v oddělování předložek: 1442 unáší — 736 u naší (školy), 1088 v lese, 557 (tvrdé) spaní — 527 (pán) s paní.

c) Velmi žalostné jsou výsledky ve psaní i a y po obojetných souhláskách, uvážíme-li, co času a námahy se této věci na obecných školách věnuje: Miloš 1797 je ovšem vlastní jméno, snad ne všem známé, ale bystrý napsalo špatně 1636 žáků (37%), vítati 1408, mlýn 1347, zpytuje 1309, bicí 1293, zítra 1182, mlíti 1146 atd.; nejlépe ještě pochodilo míti se 785 a míří s 674 chybami.

d) Zato poměrně málo se chybuje ve psaní znělých a neznělých. Jediné slovo jih se zdá žákům obtížnější (1449); ostatní jsou daleko za ním (898 chléb, 890 vlhký až 151 kavka, 77 sad).

Zkoumání takové — třeba předem záměrně omezené jen na jisté věci — je velmi poučné a důležité pro hledání cest, jak zvýšit pravopisnou úroveň našeho žactva. Je-li dnešní obecná škola — na rozdíl od školy staré — přetížena úkoly, nemůže to býti omluvou pro nedostatečné výsledky v triviu, nýbrž jen podnětem, jak i v omezeném čase dojíti úspěchu zlepšením method. Autor našeho článku správně odmítá „nesmyslné skladby říkanek s t. zv. vymíněnými slovy“ (Lyšaj se v kolybě nalykal glycerinu). Je jen jediná cesta, jak zdolati tuto nepochybnou svízel ve vyučování pravopisném: stálé cvičení jednotlivých slov, a to methodami nejrozmanitějšími (opisováním, doplňováním, užíváním ve větách, vyhledáváním v textu, abecedním řaděním atp.). A ovšem třeba se omeziti jen na ta slova, která jsou součástí žákova slovníku; žák obecné školy nemusí umět psát slova hieroglyf, lyceum, myriada, protože jich neužívá. U některých — a to právě nejobtížnějších — slov je zvláště užitečné rozumné vyučování nauce o tvoření slov (kmenosloví); rozumné, to jest nezáležející ve výčtu významových skupin a příslušných k nim přípon (leckdy sporadických a majících význam jen pro historickou mluvnici), nýbrž ve[289]doucí k srovnávání slov a k porozumění jejich složení. Navykne-li si žák, aby si při slově vjezd uvědomil souvislost s příjezd, výjezd, zájezd, při objednal souvislost s vyjednal, ujednal atd., pozná-li srovnáváním vždy dobře předponu vy-, uvaruje se mnohých chyb. Dobré výsledky, jichž se dosáhlo při psaní spodobených souhlásek odkazováním k tvarům flektovaným a k slovům příbuzným (sad - sadu, vlhký - vlhnouti, vláha), ukazují, že myslivost žáků nemusíme podceňovat. Co se týče slova nejobtížnějšího, vzpomněl, konstatuje autor, že spojování s pomníti je málo užitečné, protože je to slovo čistě knižní. Zde se však velmi osvědčuje spojování tvarů

zapomenul — vzpomenul — připomenul atd.

zapom.něl — vzpom.něl — připom.něl.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 9-10, s. 287-289

Předchozí Miloslav Wajs: Basilejské zvony

Následující Jan Scheinost: O úctě k české řeči