Východní moře

B—a.

[Short articles]

(pdf)

-

V rubrice Národní hospodář v Národní politice 9. IV. t. r. se čtla tato věta záhadného obsahu: „Sundem a Baltickým mořem půjdou opět nové velké cesty světového obchodu na východ a východní moře bude opět nejdůležitějším mořem kontinentální Evropy.“ O kousek dále je zase řeč o východním moři: „později bude daleko důležitější pro Evropu oblast moře východního než oblast moře Středozemního.“ Svědomitý čtenář si jistě marně lámal hlavu, kde asi leží toto moře, a marně je asi hledal na mapě. Ale i autorovi se asi zdálo toto moře poněkud podezřelé, neboť si ani netroufal označit je velkým písmenem. — Pro poučení čtenáři i autorovi uvádíme, že v češtině žádného východního moře neznáme. Němci arci mají své Ostsee, ale to už odedávna má v češtině (a i v ostatních slovanských jazycích) název moře Baltické. Tohoto označení užívají i Francouzi (mer Baltique) a Angličané (Baltic sea). Ani se nám nechce věřit, že by autor tak obsáhlého článku tuto věc nevěděl a že by označení Ostsee své německé předlohy byl prostě přeložil do češtiny z neznalosti. Bylo by jistě velmi divné, že by byl mohl psát delší článek, aniž by si byl dobře uvědomil základní podstatu myšlenky, o které mluví. Ale který jiný důvod tu mohl přimět autora, aby užil označení východní moře, jemuž český čtenář nemůže přece rozumět?

Že se však podobné omyly novinářům stávají, o tom svědčí táž Národní politika, a to hned z následujícího dne, 10. IV. t. r. Tam se v jednom článku mluví o řece Vistubě. Řeku toho jména neznáme, ale můžeme jít po stopách tohoto záhadného jména. Tvar Vistuby je pravděpodobně chyba tisku místo Vistuly. Názvu Vistula užívají Angličané pro řeku Vislu. To by ovšem novinář užívající anglických pramenů mohl vědět, vždyť to není označení tak neznámé. Podobného označení užívají i Francouzi: la Vistule; ostatně tvar Vistula je i latinský. Je vidět, že by neškodilo, kdyby se naši novináři občas trochu pocvičili v cizím zeměpisném názvosloví, zvláště chtějí-li užívat cizích pramenů.

Naše řeč, volume 23 (1939), issue 7, p. 224

Previous Vojtěch Kebrle: Šlehačka a šlehanka

Next Václav Polák: Marie