[Reviews and reports]
-
Jazyk jako nejvlastnější výraz národní duše a národní kultury je nejvzácnější poklad, k němuž právě škola musí vštípit pravý cit, lásku a úctu. Jazyk není jen dorozumívací prostředek, jazyk je projev lidské a národní osobitosti, a úcta k němu, péče o jeho úroveň, čistotu a krásu je důkazem kulturní vyspělosti jak jednotlivce, tak celých vrstev i celého národa.
Je-li v našem národním životě kladen zvláštní důraz též na kulturní osobitost, musí být věnována opravdová pozornost a soustavná péče především našemu jazyku.
Láska „k milému a milostnému jazyku otcovskému“, která je jistě každému příslušníku našeho národa samozřejmá, musí býti stále posilována odkazováním na tisíciletou tradici a bohatý vývoj jazyka i na jeho vyjadřovací schopnost a bohaté rozvití ve všech oborech života.
Proto při zahájení školního roku pokládám za svou povinnost připomenout učitelům a profesorům na školách a ústavech [222]všech stupňů, aby neopomíjeli věnovat upřímný a účinný zájem péči o mateřský jazyk a účastnit se všeho, co se týká jeho kultury.
Dbát o čistotu a krásu mateřského jazyka, o jeho rozvíjení a zdokonalování přísluší nejen učitelům a profesorům češtiny, nýbrž i učitelům a profesorům všech ostatních předmětů. Každý z nich musí v okruhu své působnosti pečovat o to, aby žáci a posluchači mluvili a psali spisovně, jazykem vytříbeným a mluvnicky bezvadným. Ale nejen to. Upozorní je také na hrubé porušování jazyka jeho nevkusným komolením v mluvených i psaných projevech mimoškolských, neboť znakem člověka vpravdě kulturního je, že i ve společnosti a na veřejnosti mluví jazykem dobrým, čistým a správným. Zejména škola musí svým podílem přispět k tomu, aby se předešlo znešvařování a zhrubování jazyka, jinak by mohlo upadnout povědomí úcty k největšímu kulturnímu statku národnímu.
Naše řeč, volume 23 (1939), issue 7, pp. 221-222
Previous B—a.: Záhadný mincíř
Next kvh. (= Kvido Hodura): Z našich časopisů