Křestní jméno před příjmení!

K. E.

[Short articles]

(pdf)

-

V poslední době se u nás rozmáhá zlozvyk podpisovati se a vůbec psáti jména maďarským způsobem, t. j. nejprve příjmení a teprve potom křestní jméno. Je to nejen proti vžité tradici, ale je to také většinou naprosto neúčelné, zbytečné, strojené a nevkusné. Jediné v kartotékách a všude tam, kde jde o evidenci jmen podle abecedy, lze připustiti výjimku (ač i tam se tomu můžeme často vhodnou grafickou úpravou vyhnout), ale všude jinde, tedy především v podpisech, na úředních aktech, dokumentech, vysvědčeních a pod. Třeba vždy a všude psáti nejprve jméno křestní. Bohužel, i ve vzoru přihlášky do národního souručenství, který byl v denních listech otištěn, bylo to obráceně. (Také „římskokatolický“ tam bylo se spojovací čárkou uprostřed!) Vzor má být vyplněn vzorně!

Naše řeč, volume 23 (1939), issue 6, p. 190

Previous Jiří Haller: Z našich časopisů

Next K. E.: „Obdržeti“ v řeči obchodní