Druhý pád množného čísla na -ách a jiné zvláštnosti v lidové řeči plzeňské

Karel Rodina

[Články]

(pdf)

-

Lidový jazyk v Plzni a okolí se snaží zajímavým způsobem přizpůsobiti 2. pád množ. čísla u podstatných jmen sklonění zá-jmennému i složenému.

U mužských kmenů -o, tvrdých i měkkých, všeobecně se přidává -ch (snad i vlivem starší koncovky -ův): do svátkůch, do sudůch, voťípka prutůch, málo sekáčůch, kolik oulůch, moc brapcůch. I při tvarech dvojného čísla bývá -ch: vod ramenouch a podle toho i do schodouch. Jediné staré genitivy peněz, votich (= od těch) čás zůstaly ušetřeny této úpravy.

Genitivy na -í rovněž přibraly -ch: moc kosťích, duších, daních, polích, pět psaňích. Odtud pak vzešlo rozličné matení 2. a 6. pádu. Děti ve škole často napíší o vánocí, na polí, po strání. Stane se tak i ústně; slyšel jsem ve všech místnosťí, ač by se původním nářečím řeklo ve všech místnosťech.

Poněvadž tyto dvě mocné skupiny zastupují v řeči značnou většinu 2. pádů množ. čísla, počal duch zdejšího nářečí spatřovati v koncovce -ch stálý příznak tohoto pádu. U zbylých vzorů žena a město bylo však těžko přidávati -ch k souhláskovému zakončení 2. pádů, proto tu vypomohla koncovka -ách ze 6. pádu. Protože se koncovky -ůch a -ích vyslovují dlouze, byla přijata i délka poslední slabiky za povinný znak 2. pádu. Ač se v 6. pádě užívá zpravidla krátké přípony -ach (na cestach), zůstala přípona -ách pro 2. pád dlouhá: vokolo pěšinkách, s poličkách, klíče vot kolnách, bláto lítá vot kolách, zuj se s punčoškách, vindala šati s almarách, s tich vesničkách, koukali z voknách. Slyšel jsem dokonce, že už padá listí ze stromách, spodobou podle 6. pádu, kde se říká na stromech i na stromach. Jen 2. pády kmenů -t, kuřát, prasát, košťát nebo i strňišťát, spokojily se pouhým prodloužením poslední slabiky.

Zdá se, že 2. pád s příponou -ách jest spíše útvar pokleslý nežli nářeční. Pochází asi z některého úpadkového období novějšího, poněvadž neporušil spojení často užívaná, na př. s luk, [166]sto cihel, pět krav, málo ryb, hub, jahod, do lavic, ze sklenic a pod. Užívá se ho v Plzni, hlavně na předměstích, a v nejbližších vesnicích okolních. Dialektology nebyl dosud zaznamenán. Slyšel jsem jej po prvé v Plzni r. 1896 jako malý gymnasista. Již v prvním týdnu svého pobytu v Plzni jsem dostal od své bytné pohlavek za poučení, že se má říkati kusy dřev a nikoli kusy dřevách.

Je to siroví jako veš

Tímto záhadným přirovnáním se mluví v jihovýchodní končině plzeňského okresu o neproschlém seně neb obilí. Když jsem se dostal jako mladý učitel do Dolan nade Mží, slyšel jsem tam původní znění: je to mokrí jako vrž. Vrž (místní gen. vrži) je proutěná past na ryby, která zůstává po celou noc v řece a ráno se vytahuje prosáklá vodou. Sám jsem poznal toto slovo i pojem až v Dolanech. Lidé vzdálení od řeky a rybolovu přejali toto rčení a místo slova jim nesrozumitelného položili jiné, zvukem podobné, bez zřetele na původní smysl. Dolanské děti říkávaly v modlitbě sedí na pramici Boha Otce všemohoucího, poněvadž na řece pode vsí má převozník pramici. Podobného původu je i časté komolení pomístních názvů, když původní význam jména je již zapomenut. Tak se na př. u Přešína říká na polích pod hrácema, a to vzniklo podle sousední polohy na hrácích (pův. na hrádcích). Blízko té trati jsou vskutku dvě hradiště.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 6, s. 165-166

Předchozí Josef Beneš: Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem

Následující Éugen Knap: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého