Na poli

Josef V. Bečka

[Articles]

(pdf)

-

Jedním z velmi častých a typických obratů, jimiž si novinářský jazyk doplňuje systém předložek, je obrat na poli. Před válkou nebyl tento výraz ještě příliš častý, ale v posledních letech jeho užívání vzrostlo přímo lavinovitě. V novinách se stal velikou módou a odtud se šíří i jinam, ba lze jej občas zaslechnouti v hovorové řeči pražské inteligence.

Obrat na poli není v našich novinách výtvorem čistě domácím. Jeho vznik je třeba hledat v obdobných vazbách francouzských a německých (sur le territoire, auf dem Gebiete). Ale tyto vazby cizí daly jen popud ke vzniku tohoto usu; jeho rozšíření způsobil známý sklon jazyka odborného vůbec a novinářského zvláště k užívání nových typů předložek, kterými se doplňuje zásoba, jež často odbornému způsobu vyjadřování z rozličných důvodů nestačí. Nelze tedy rozšíření obratu na poli vykládati jen vlivem cizím, naopak je to věc spíše vnitřní. [132]Obrat na poli musíme zařadit hned vedle obratů podobných, jako jsou v rámci, na základě, za účelem, za příčinou a pod.

Rozebereme-li si jen několik z oněch nesčetných příkladů tohoto usu, jimiž nás naše noviny denně častují, vidíme jasně, že výraz na poli doplňuje a zčásti nahrazuje především starou naši předložku v. Zdá se, že novinářům vadil příliš konkretní lokální význam této předložky, ať už čistě místní (v Praze, v domě, v bytě), nebo časový (v té době), a proto pro význam abstraktní začali hledat vyjádření jiné. Pod vlivem novinářského jazyka německého a francouzského padla volba právě na obrat na poli.

Při ohromném rozsahu novinářského materiálu je velmi nesnadné sledovat vývoj užívání tohoto obratu. Ani se o to v tomto krátkém článku nepokouším a spokojuji se jen rozborem usu nynějšího. Myslím, že obrat na poli zakotvil nejprve tam, kde ze stylistických důvodů nebylo možno užít substantiva. S holým adjektivem se však předložka v nemůže pojit, a v těchto rozpacích přišel obrat na poli velmi vhod, neboť u něho lze užít adjektiva stejně dobře jako substantiva. Jde tu hlavně o spojení na poli hospodářském, na poli mezinárodním, na poli kulturním. Tyto obraty jsou tak časté, že se staly přímo součástí novinářské frazeologie. K nim se pak pojí obraty jiné, podobné, u kterých také můžeme uvésti nesčetné množství dokladů. Nám stačí jen tyto tři: (Byly) navázány styky na poli hospodářském, kulturním, turistickém a publicistickém (A-Zet 2. II. 35). Další sblížení Francie a Anglie na vojenském poli (N. P. 25. XI. 38). Je nutno vybudovat dílo obrany nejen na poli vojenském, nýbrž i hospodářském, politickém a duchovním (Več. Č. slovo 6. V. 39).

Ale usus se nikterak nezastavil na těchto případech. Uveďme si několik starších i novějších příkladů tohoto obratu, abychom jej pak lépe mohli posouditi:

Svědčí to o velkých možnostech umělecké exploatace Jugoslavie na poli kinematografie (L. N. 30. VIII. 35). Znamená důkaz toho, co sport může a také má vykonati na poli mezinárodního sbratřování a sbližování (L. N. 7. X. 34). Českou inteligenci… čeká na poli věcného poučení práce nekonečná (Neděl. list 27. I. 35). Karel Jakobsen, jeho syn, následovník otcův na poli podpory vědy a umění (L. N. 7. X. 34). Tento nový aspekt polské zahraniční politiky … bude též s to vyvolati zajímavé reakce na poli polské vnitřní politiky (N. P. 28. XI. 38). Významná opatření v zájmu pořádku na poli živnostenských oprávnění na Slovensku (N. P. 9. IV. 39). Anglic[133]kému hlavnímu městu se dosud nepodařilo na poli módy dosáhnouti takového postavení, jaké již dávno mají Paříž a Nový York (N. P. 16. IV. 39). Obzvláště cizí státy plně chápou sílu filmu na poli propagace (Kinorevue V, str. 195).

O častém užívání obratu na poli nemůže tedy býti pochyby. Pochybnosti však mohou býti o jeho vhodnosti a nutnosti. Nejprve si všimněme, do jaké míry je obrat na poli pro novinářský jazyk nezbytný. Ovšem pojem „nezbytnost obratu“ je velmi široký a lze jej všelijak vykládat. Vykládáme-li jej velmi úzce, můžeme za nezbytný a tím i velmi oprávněný pokládat jen ten obrat, pro který v jazyce naprosto není rovnocenné náhrady se stejným významem. Při tak přísném měřítku obrat na poli vůbec neobstojí. Jen trochu obratnější stylista poměrně snadno najde zaň náhradu nejen rovnocennou, nýbrž dokonce lepší, jasnější a srozumitelnější, jak svědčí uvedené příklady takto upravené: navázat styky hospodářské, turistické a publicistické; další vojenské sblížení Francie a Anglie; v kinematografii; co může vykonati pro mezinárodní sbratřování; práce při věcném poučování, následovník otcův v podporování věd a umění; reakce na polskou vnitřní politiku; pořádek v živnostenských oprávněních; dosáhnouti postavení v módě.

Ovšem zkušenost ukazuje, že toto přísné měřítko nezbytnosti nemůžeme v novinářském jazyce uplatňovat tak stroze, neboť novinářská práce je namnoze tak rychlá, že si přímo vynucuje vznik výrazů, které lze uplatniti v přemnohá případech bez pracného hledání a vymýšlení, tedy zkrátka stereotypních obratů širokého významu. Obrat na poli jistě patří mezi obraty tohoto druhu; už samo jeho rozšíření o tom jasně svědčí. Ale toto konstatování může býti spíše omluvou pro novináře, že tohoto obratu užívají tak často, než ospravedlněním obratu samého. Stereotypní obrat na poli je výhodný jen zdánlivě, a to vlastně jen stylistům neobratným nebo příliš pohodlným, kteří nekriticky napodobují vše, co čtli, ať je to sebe horší. Jádro zla je tu vlastně starší než samo rozšíření výrazu na poli. Je to myšlenková neobratnost, která vidí šmahem ve všem, kde je to jen trochu možné, abstraktní vztah místní, a to i tam, kde jde ve skutečnosti i o vztahy jiného druhu. Autor napíše: „pracuje na poli mezinárodního sblížení“ a užije obratu na poli, protože má na mysli vztah místní (v mezinárodním sblížení), ačkoliv tu jde o vztah účelový (pro mezinárodní sblížení). Nebo napíše styky na poli kulturním, opět s vyjádřením vztahu místního, třebaže tu jde o vyjádření vlastnosti, a to se mnohem lépe a přesněji vystihuje adjektivním přívlastkem (styky kul[134]turní). Jindy užije vyjádření vztahu místního (reakce na poli politiky) místo přívlastku neshodného nebo předmětu (reakce na politiku, reagovati na politiku). Tato myšlenková neobratnost hraničí někdy až se směšností. Jeden novinář psal o jednom Švýcarovi jako o znamenitém odborníkovi na poli budíčků.

U představ konkretních by takové kolísání nebylo ani možné, ale u abstrakt, která jsou mnohem méně názorná, občas nastává. Protože si však předložka v podržuje i u abstrakt svůj celkem jasně vyhraněný význam, stává se v těchto případech kolísání nepohodlnou a její užití by znělo velmi neobvykle (pracoval v národním sblížení, styky v kultuře). Trvá-li však autor přes to na svém pojetí vztahu místního, už jaksi instinktivně se vyhne předložce v, která tak nápadně ukazuje jeho slohovou neobratnost. Myslím, že tímto způsobem lze vysvětlit značné procento případů, kde se předložka v u abstrakt nezdá dosti vhodná. Abychom mluvili velmi lidově, není to tedy vinou předložky samé, ale vinou nevhodného stylisování myšlenky. A právě v těchto případech se mohl dobře uplatnit obrat na poli, jehož význam je mnohem méně výrazný než význam předložky v. Nevznikl tedy z nezbytnosti, nýbrž ze stylistických rozpaků. Časem se ovšem dostává i tam, kde je zcela na místě vyjádření vztahu místního a kde tedy užití předložky v zní i u abstrakt zcela přirozeně (uplatniti se na poli módy = uplatniti se v módě).

Neobstojí tedy tento obrat ani při mírnějším výkladu pojmu nezbytnosti. Při obratném a přesném způsobu myšlení mizí obrat na poli sám sebou jako úplně zbytečný. Myslím, že není příliš přísným požadavkem žádat na novináři obě tyto vlastnosti.

A nyní se podívejme na tento obrat s jiné stránky, totiž do jaké míry lze jej pokládat za vhodný v jazyce. Výraz typu na poli není zjev nikterak neobvyklý. Podobným způsobem vzniklo v jazyce několik předložek, nad kterými se dnes už nikdo nepozastavuje. Nemusíme ani chodit do tak dávné minulosti, kdy vznikla předložka kromě, která měla původně význam „na kraji“. Máme i předložky mladší, které vznikly podobným způsobem, na př. vůči (v oči), kvůli. Jejich původní význam se časem setřel tak, že si ho dnes ani vůbec neuvědomujeme a užíváme jich i tam, kde o dívání do očí nebo o vůli nemůže býti vůbec ani řeči (srov. lidové „vzal si ji k vůli penězům“). Vývoj užívání obratu na poli zasáhl jen celkem malou část jazyka a byl tak rychlý, mohli bychom říci přímo překotný, že jej namnoze cítíme ještě příliš konkretně, abychom jej snesli klid[135]ně v jakémkoliv spojení, jak si ho naši novináři zvykli užívat. Tím vzniká u čtenářů onen dojem znásilňování jazyka; a na tento nepříznivý dojem by novináři neměli zapomínat, neboť ani v novinářském jazyce nerozhoduje jen ohled na autora, nýbrž i na čtenáře.

Že obrat na poli není ani v novinách plně ustálen, o tom svědčí rozmanité jiné vazby podobné, v nichž se objevuje slovo pole sice ve významu přeneseném, přes to však ne plně zautomatisovaném. Uvádím několik málo příkladů:

Smysl pravé zbožnosti a náboženského přesvědčení jednotlivců přesunul se na pole jiné, méně zevní a více do hloubky jdoucí (N. L. 28. IV. 35). Obdobně platí tato otázka i pro pole politické (Nár. osvoboz. 1. I. 35). Před rokem rozhodla se Škodovka vstoupiti na pole lidového vozu, ačkoliv před tím pracovala výhradně v oblasti vozidel dražších (L. N. 10. III. 35).

Jde tu o obměnu obratu na poli. Kdežto výraz na poli má význam místní, v našich příkladech byl obměněn na význam směru (vstoupit na pole). Obrat platí pro pole politické pak vznikl kontaminací vazeb platit pro něco a platit kde. Ale všechny tyto obraty obměněné znějí příliš strojeně a násilně a myslím, že nehrozí nebezpečí, že by mohly v jazyce novin zdomácnět.

Souhrnně lze tedy o obratu na poli říci toto: je to obrat celkem zbytečný a nepříliš vhodný. Bylo by dobře, kdyby si to naši novináři uvědomili a omezili svou přílišnou zálibu v něm. Byli bychom rádi, kdyby jej vůbec škrtli ze svého slovníku. Prozatím bychom se však spokojili, kdyby o něm aspoň trochu uvažovali. Učiní-li tak, sám časem z jejich slovníku nenápadně zmizí a jistě nikdo jej nebude oplakávat. Mám skutečně dojem, který možná je prozatím jen čistě subjektivní, že v poslední době obrat na poli již překročil období svého největšího rozšíření a že vyjma některé obraty velmi vžité (na poli národním, kulturním a pod.) začíná z usu znenáhla mizet. Je-li tomu skutečně tak, což se zřetelněji ukáže ovšem až v budoucnosti, bylo by to opět jedním z důkazů, že mnohé zjevy, které se zdají na první pohled nezbytné, jsou ve skutečnosti jen zbytečnou módou.

Naše řeč, volume 23 (1939), issue 4-5, pp. 131-135

Previous Eugen Knap: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Next Fr. V. Autrata, Redakce, Jan Kubišta: Od Batě - od Bati?