Prameny

Václav Jílek

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Jaroslav Kratochvíl, Prameny. Román. Díl první a druhý. Vydal „Čin“. V Praze 1935. 784 stran. 84 Kč.

Jaroslav Kratochvíl není „homo novus“ v české literatuře, není to také mladík; vždyť nedávno oslavil padesáté narozeniny. Již r. 1922 vzbudil souhlasnou i odmítavou kritiku svým dokumentárním dílem ze života ruských legionářů „Cesta revoluce“ a r. 1924 vydal knihu povídek z moravského prostředí „Vesnice“. Po této krásné venkovské knize se odmlčel. Jeho „Prameny“ jsou velkým překvapením; je to román promyšlené psychologie, kniha poetického slova, román, o němž autor pracoval několik let. Svým pozvolným růstem i svým námětem „Prameny“ připomínají válečnou trilogii „1914—1918“ Boženy Benešové. České legionářské literatuře se jimi dostává krásného přínosu.

„Prameny“ počínají jarem roku 1916 a končí říjnem roku 1917. Děj románu se počíná v Haliči, kde bylo v bitvě zajato ruskou armádou mnoho vojáků; mezi nimi jsou Čechové, Slováci, Němci, Poláci, Maďaři i Rusíni. Zajatci jsou velmi nesourodí: jsou to důstojníci, inteligenti, ale i lidé prostí, nevzdělaní. Jsou rozděleni do táborů. Někteří se dostali do povolžské vsi Obuchova, jiní do Alexandrovského dvora, kde v neuvědomělém prostředí pro ně není pochopení. Po delší době se do Obuchova dostanou zprávy o České družině. Přičiněním schopného učitele Baura se přihlašují kočové, řemeslníci, drobní lidé, ale důstojníci kromě Tomana, v jehož postavě je lecco autobiografického, odmítají vstoupit do legie.

Svým dílem chtěl autor ukázat, jak byl český národ nejednotný. Ukazuje záporné stránky českého člověka, který musí být stále poháněn, jemuž dlouho trvá, než se rozkývá. V tom je dokumentárnost románu. Autorovi se zdařily typy některých lidí, ať již Čechů nebo Rusů. Na nich pozorujeme, že se spiso[17]vatel učil psychologickému prokreslení u ruských autorů Gogola, Turgeněva, Gončarova, Dostojevského. Výborně jest podán Beránek, kočí na císařských statcích, jemuž se každý pro jeho pomalost vysmívá. Beránek však dovede udeřit, když je vychován Baurem, a první vstupuje do legií. Také znamenitý organisátor Bauer jest dobře nakreslen, rovněž mluvka Havel a poručík Toman, člověk váhavý, neupravený, společensky nemožný. Takových postav jest v „Pramenech“ mnoho. Všechny jsou podány s názornou životností. Ale Kratochvíl prozářil svým uměním i ruské lidi. Je to zvláště opuštěná selka Arina, téměř dívka, plachá a toužící po lásce. Arině zemře ve válce muž a její tchán Timofej jest utýrán. Opuštěná Arina nalezne ochranu v nekňubovi „Vovcovi“ - Beránkovi, jemuž se stane něžnou milenkou. Nádherně je vylíčena spanilá láska mladých těch lidí a rozpor mezi láskou a povinností prostého Beránka, mezi jeho citem a jeho láskou k vlasti, která jest podvědomá a která ho nutí vstoupit do legií. Zajímavý je též typ plukovníka Petra Aleksandroviče, mocného muže, přísného úředníka, jenž zná jen zákon a nedovede ustoupiti nikomu — kromě přání své rozmarné dcery. Znamenitě se autorovi podařilo vypsání hodů, které si připravil Němec Hofbauer a Čech Rajnyš zabitím psa. Spisovatel nekreslí historických osobností, ačkoli by mohl; historie je mu jen plátnem, na němž maluje své lidi.

Po jazykové stránce je však Kratochvílova kniha značně ledabylá. Autor se často dopouští i školáckých chyb proti normativní gramatice. Píše na př.: napjetí I, 26, I, 35, I, 130, I, 220, II, 94 (ačkoli spr. napětí I, 8, I, 169), přepjetí II, 113, II, 246 m. přepětí, rozlobil se I, 310 m. rozzlobil se, ošumnělý praporčík I, 232 m. ošumělý, ruměnné ženy I, 107 m. ruměné, s nápadnou neviností I, 388 m nevinností, posuněk I, 293 m. posunek, postraněk I, 309 m. postranek, na vyjíždce I, 156 m. na vyjížďce, po držce II, 310, drška (v hovoru) I, 167 m. po dršťce, dršťka, bájný Fénix II, 37 m. fénix, na Vánoce I, 44, II, 13, II, 90, II, 95, II, 334 (ale I, 260 spr. na vánoce), vytýčil I, 144, I, 251, I, 262 (I, 289 spr. vztyčila, II, 21) m. vytyčil, lůza I, 277, I, 293, II, 281 m. luza. Dohromady je psáno kupodivu I, 419, II, 59 m. ku podivu, nashledanou! II, 271 m. na shledanou! Proti tomu z daleka I, 313, I, 391, II, 80, II, 152, II, 155 m. zdaleka, za to I, 391, II, 23 m. zato (= ale, avšak), přesto I, 196, II, 175, II, 180 m. přes to, naopak z povzdálí II, 194 m. zpovzdáli. Chybně píše Kratochvíl některá cizí slova: portrét II, 225, II, 268 m. portret, zdvořilým tonem II, 216 m. tónem, šlendrian II, 352 m. šlendrián, pateticky I, 172 m. patheticky, apaticky II, 72 m. [18]apathicky, silhueta II, 203, silhuety zajatců I, 263 m. silueta, siluety, v extási II, 251 m. v extasi, konkrétní I, 257, konkrétně I, 179 m. konkretní, konkretně. Nespr. jsou psána též slova: pouť I, 308 m. pout, pěsť I, 68 m. pěst, blůzami I, 134 (I, 145 spr. bluzy), spocené čelo I, 387 m. zpocené, skřížiti cestu I, 242, II, 242 (spr. I, 222 zkřížiti ruce, I, 273 zkřížené nohy), slizský II, 226, II, 240 (II, 240 spr. slizkou rosu, II, 271 slizkým úsměvem), v Sokolovně II, 50, v sokolovně, na Vzkříšení II, 111 m. na vzkříšení, pomeje I, 83, I, 164, I, 173 m. pomyje, na shromáždišti I, 244 m. na shromaždišti, ku všeobecnému vítězství I, 251 m. ke všeobecnému, hladina procitá II, 261 m. Procítá, procitalo východní nebe I, 334 m. procítalo. Najdeme i takovouto větu: I Tomana (zardělá lýtka) rozehřáli I, 364 m. rozehřála; nebo: Zajatým důstojníkům … vyšli vstříc nejprve jenom tiché pohledy I, 22 m. vyšly; nebo: I s této ulice ještě kamsi zahnuli I, 364 m. z této.

Také v tvarosloví je tu dost nedopatření. Píše se na př.: svými bujnými šprými I, 117 m. šprýmy, otírali se spuštěnými nohami o stébla trav I, 113 m. spuštěnýma nohama, uzle si hoši nesli II, 284 m. uzly, s pytly II, 158 m. s pytli, mužských noh I, 26 m. mužských nohou, postavil ho (m. jej = dvůr), že si ho (= verš) zapsal II, 24, že ho (= papír) znova pozorně čte II, 105, vyzvedl ho (= prapor) II, 191 m. jej, svojí tísní I, 161, svojí spokojeností II, 344 m. svou, zprávu organisaci zajatých důstojníků, jejíž předsedou byl poručík Toman II, 60 m. jejímž, k rozjítřeným klubkům, jichž jádrem byli zajatí důstojníci II, 309 m. jejichž. Značné potíže má autor tohoto legionářského románu se skloňováním zájmena já: u mě nemá nikdo protekci! II, 335, u mě facky I, 171, ten u mě není Čech I, 142 m. u mne, — zbavit se mě chceš! II, 69, — nedotýkej se mně II, 69 m. mne, — mně ještě nikdo neokrad! I, 171, — mně slíbili … i mně vezmou II, 70 m. mě. Umělý a strojený je nespr. vok. ševci II, 28 m. ševče.

I chyby proti časování se vyskytují v „Pramenech“, na př.: oni rozumí rusky I, 96, lidé … rozumí II, 318 m. rozumějí, že se zajatci staví po vojensku I, 198, samy (ženy) se staví na jejich místa II, 74, že se … svorně staví jeho synové II, 219, otroků, kteří … staví II, 25 m. stavějí, kterému smí spolu s nejlepšími sloužiti všecka jeho nepatrná starání I, 306 m. smějí, civící ze zastřených i nezastřených oken II, 292 m. civějící, odmítl přijat svůj díl II, 126 m. přijmout, — a světlo mi zhasněte! II, 154 m. zhaste!, spolknul sliny I, 70 m. spolkl, silně pohubnul I, 74 m. pohubl (pohubnouti), zajíknul se II, 159 m. zajíkl se, [19]zalyknul se II, 188 m. zalykl se, když ji … obejmul I, 423 m. objal, koník se rychle a bystře napnul I, 198 m. napjal, límec upnutého pláště II, 334 m. upjatého, v povznešené náladě II, 145 m. v povznesené, rdousení českých škol II, 222 m. rdoušení, znečistěnými zátokami II, 262 m. znečištěnými, dny … křísené II, 162 m. kříšené, vyčistěné už botky I, 145, u vyčistěné bluzy t. m. vyčištěné, ohražený dvůr I, 134 m. ohrazený.

V rozdělování slov — není to vina spisovatelova — jsem nalezl tyto nedostatky: něme-cké I, 172 m. němec-ké, nad-šení I, 416, II, 142 m. na-dšení, nad-chla I, 85 m. na-dchla, dobrá-cké I, 114 m. dobrác-ké, staře-cké I, 163 m. stařec-ké, kone-čně I, 259 m. koneč-ně.

Ani slovník Kratochvílův není bez nesprávností; spisovatel se nedovedl zprostiti ve volbě slov rozmanitých germanismů a nevhodných slov. Píše: bezmocni vůči ruce II, 343 m. proti ruce, prosadili I, 159, ona prosadila své II, 109 m. domohli se toho, dosáhla toho, že … neb provedla své, panoval líný mír I, 134 m. byl, v náladě, která v tu chvíli ve voze panovala I, 63 m. byla, na svou pěst I, 246 m. na svůj vrub, na vlastní pěst II, 222 m. na vlastní vrub, jeden z vyvolaných nebyl vůbec k nalezení I, 185 m. jednoho z vyvolaných nebylo vůbec možno nalézti, žádají v prvé řadě volnost I, 396, v prvé řadě českému jménu I, 70, jejich váhavý odboj se vždy více a více řadil za tohoto rváče I, 59 m. stavěl, s přehnanými projevy radosti I, 9 m. s nemírnými, v přehnané projevy I, 72 m. v přepjaté, s přehnanou horlivostí I, 162, s přehnaným pathosem II, 26, s přehnanou úslužností, s přehnanou srdečností I, 259 m. s přílišnou, s přepjatou, zeptat (se) pana předřečníka (v hovoru) I, 253 m. předcházejícího řečníka; kdo může vědět, kam nás srdce potáhne. Přirozeně že k svým I, 371 m. zajisté, ovšem, více se o ně nestaral I, 88 m. již se o ně nestaral, vojáci … bezvýsledně řádili I, 28 m. marně, béřete účast II, 215 m. účastníte se, před pravoslavnou církví je obdivovalo ruské důstojnictvo I, 245 m. se jim obdivovalo, se jim podivovalo, vojákům to bylo zřejmě lhostejné I, 119 m. jedno, lhostejno, docela lhostejno, kam! II, 341 m. jedno, aby vyhlížel rozšafně II, 66 m. vypadal.

Některá slovesa mají u Kratochvíla chybný pád, na př. potřebovati se u něho pojí s ak. místo s gen.: čtrnáct dní, které my potřebujeme I, 102 m. kterých, potřebujeme inteligenci II, 205 (v hovorové řeči) m. inteligence, věci, které Melč potřeboval k toaletě I, 145 m. kterých, všecko, co člověk potřebuje II, 267 m. čeho, potřebuje krev II, 274 m. krve, potřebuji totiž peníze I, 266 m. peněz, potřeboval stále novinky I, 354 m. no[20]vinek, Kornilov nepotřebuje vládu II, 348. Podobně nesprávné vazby jsou u sloves nabýti, dobýti, učiti se, je třeba: musíme dobývat národní práva II, 27 m. národních práv, že se ta svoboda… nedá dobýt II, 20 m. že se svobody nedá, nelze dobýt, Rusové začnou dobývat svět II, 28 m. světa; několik českých slov, která se už naučil II, 124 m. kterým, musel říci všechno, co se naučil II, 141 m. čemu, všechno, co se kdy v Rusku učili, slyšeli nebo četli I, 50 m. čemu se učili, co slyšeli nebo čtli, dámy se naspěch naučily několik německých slov I, 152 m. několika německým slovům, jejich jména se v duchu učil nazpamět I, 317 m. jejich jménům; zařizoval, co bylo třeba II, 118 m. čeho.

Z chybných vazeb si autor oblíbil — snad pro její strojenost — vazbu slovesa zdáti se s inf. na př.: tábora, který se jim zdál býti strašným, I, 104 m. který se jim zdál strašný, všecko, co se mu zdálo být pozoruhodným I, 194 m. co se mu zdálo pozoruhodné, nové se zdály být tváře II, 285, místa, která se mu zdála být nejvhodnějšími I, 130, Marťanov se mu zdál být jediným pevným bodem ve vlnobití I, 332, jeho hlas se zdál být unaveným, II, 31. K. také nesprávně užívá doplňkového instr. místo nom.: smysl slov jako by mu byl úplně lhostejným II, 198, nebylo tedy těžkým vést boj I, 184, cítil se Beránek svobodným I, 277, necítí se schopným I, 369.

Nesprávné jsou i vazby; to znamená, že se zajatí důstojníci přestěhovali v noci, aniž by se mu o tom zmínili I, 313 m. aniž se mu o tom zmínili; ale hned pokračoval, aniž by Tomanovi dovolil, aby se probral ze zmatku I, 411 m. aniž dovolil.

Slovosled má Kratochvílův obsáhlý román dobrý, přes to se však objeví také kazy, na př.: I jeho kus srdce vyschl z dlouhé únavy I, 7 m. i kus jeho srdce, veliké trojbarevné prapory vojenského náčelníka provázely II, 190 m. prapory provázely vojenského náčelníka. Dosti často je příklonné se na nesprávném místě: město jalo se snímat se zajatců únavu bezcitné roviny I, 25 m. město se jalo, polekaný kupec jal se pronikavě volat stráž I, 56, … že v dohledné době česká inteligence uplatní se v Rusku v plných rozměrech I, 252.

Jako Rudolf Medek, Josef Kopta i ostatní legionářští spisovatelé, tak i Kratochvíl obohacuje svůj slovník četnými rusismy: vybledlé vojenské rubašky I, 150, zelená vojenská rubáška I, 393 (rubaška jest rusky košile, vojenská rubaška neboli gimnasťorka je tolik jako naše bluza); nebudeme všelijaké izvozčíky (= vozky, kočí) marinovat (= nakládati, schovávati) v zázemí I, 86, artělčík (= dozorce nad prací) I, 162, baťuška (= tatínek, tatíček) běží I, 46, prikazčikova (= správcova) [21]žena I, 91, podobně i II, 13 a II, 80, od chutoru (= ode dvora) I, 191, mezi chutory II, 45, k chutoru I, 221, do tichého chutoru I, 270, i brašku (= domácí pivečko) vypijí I, 213, velmi často (I, 107, I, 115, I, 193 a j.) tělega (= vůz, vozík), za chrámem bylo kaznačejstvo (= berní úřad) I, 319, sestrica (= sestra, ošetřovatelka) I, 317, linějka (=drožka) I, 360, veliký tábor soznátělného (= uvědomělého) lidu I, 245, člověk páchne … machorkou (= selským, sprostým tabákem) I, 306, vázala si hlavu koketně do rozevlátého šarfu (= šátku) I, 91, rozevlály se dlouhé a jasné šarfy, otočené koketně kolem nízkých čel I, 135, fena zmizela v lopuchách (= podbělu, devětsilu) I, 124, mladý Burgrev ukončil právě petrohradský korpus (= školu, ústav) I, 155, furažka (= čepice) I, 191, I, 193, I, 236, černou glotovou furažku I, 113, až se mu papacha (= vysoká, široká čepice s beraním obrajem, vysoká, chlupatá čepice) na hlavě třásla II, 112, na temném bazaru (= trhu) II, 178, obvyklý bazarný (= tržní, trhový) den II, 110, obvyklým bazarným lidem t., odjezd … na bazarný den II, 292, se starou ňáňou (= chůvou, služkou) II, 115, jdi spát (!) k ňaňce! II, 153, ty jdeš zítra do Družiny jako řadový voják, jako prostá bulka (= houska, pecen) II, 251, pojedeme na daču (= letní byt, venkov) II, 279, našeho barina (= pána) čekám, I, 231, neoslyšte, bárine! I, 233, to je skutečná báryňa (= paní) II, 130, s nečistou, přihlouplou soldatkou (= vojačkou) II, 330, (dav) utekl rudými zástavami (= praporem, korouhví) II, 198, (noviny) přikryvše soucitně černou sotňu (= zpátečnickou, protirevoluční politickou stranu) II, 263, spaste naši vlast před černými sotněmi ústředních mocností t., vyzdobují si zemljanky (= chaty) na slavnost II, 351.

Leckde se Kratochvílovi zalíbila strojená, někdy i nová slova: tento poslední, bezsilný vzmach II, 197; těžké trojbarevné prapory zachlestnuly … vlnou a bouří II, 197; vklíněni do velkého lidského rozlivu II, 199; (Kříž) ptáčničil II, 329.

Na poslední místo si nechávám Kratochvílovu interpunkci; v ní je totiž chyb nejvíc. Mám zaznamenáno celkem 126 vět, v nichž Kratochvíl chybuje proti pravidlům o rozdělovacích znaménkách. Uvádím z nich aspoň některé: Vím (,) na koho se obrátit I, 419, zemřel skutečně jenom jeden zajatec (,) a to na souchotiny I, 10, Ševci (!) zpět ke kopytu! II, 24, Smysl všeho toho (,) co Bauer napsal (,) bylo II, 92, Václav Francevič Bauer (,) předseda organisace zajatých Čechů a Slováků II, 121, Holfbauer vzpomínal na několik českých slov, která (!) se už naučil (,) a řekl je v polámané české [22]větě II, 124, v noci se pak sytili tvrdým (,) zdravým spánkem II, 163, První (,) čeho si všimli (,) byla červená kokarda II, 180, Kdyby nebylo vlastí (,) nebylo by válek II, 308, Jeho korespondence s vlastí přestala úplně (,) jako když vyschne pramen II, 330, Melč, který dělal (,) jako by se byl právě probudil, volal I, 43, Najednou všichni s napětím (,) ba i se strachem čekali, co bude I, 120, slyšeli každé slovo řečníka (,) a proto veliký nápis nad tribunou umlkal II, 49, A dívali se ven (,) i když vlak přejel I, 43, vybuchlo z poručíka dříve (,) než se Bauer rozhodl k odpovědi I, 18. Zbytečné čárky jsou ve větách: Tluče to srdce, nebo kulomet? I, 36 m. srdce nebo, V toku představ se vynořil i jeho smutný koník, i jizba Sirotků II, 73 m. koník i jizba, A může vyřídit panu učiteli, aby toho Maďara poslal, a aby pak přišel na uherský guláš I, 146 m. poslal a aby; už čeká ruský voják, který deputaci odvedl, a který přišel II, 217 m. odvedl a který; k zemi se tísnily polonahé špinavé děti, jako červi ve sklenici II, 168 m. děti jako červi. Vykřičník chybí v těchto větách: Zadrž (,) rouhači z boží milosti (!) I, 349, Ale tam nechoďte (!) … Kolku Širjajeva nechte (!) A doprovoďte mě (!) II, 169, Račte se obrátit k němu (!) II, 213, — Chceš-li jít s námi, obrátil se na něho Horák (,) sotva Slezák překročil práh, tak to tady podepiš (!) II, 234. Zbytečná dvojtečka jest: Revoluce: to není zaměnit právo a mravnost zvůlí II, 264, Kadeti s rozhorlenou licoměrností vytýkali Slezákovi: porušení solidarity II, 236 m. to není zaměnit, Slezákovi porušení.

Některé chyby lze snad omluviti nedopatřením při tisku, ale při jejich spoustě nevím, kolik z nich zavinil autor a kolik tiskař. Jisté je, že knize, vydané v krátké době již v druhém vydání, byla věnována nepatrná péče. Druhé vydání jest otisk prvního.

Všechny chyby, o nichž jsme mluvili, jsou u Kratochvíla v textu, který vyniká vzácným básnickým slovem, krásnými metaforami. Litujete někdy, že právě tak pěkná kniha má tolik kazů mluvnických, velmi často hrubých nesprávností a vad. Uvedu některé slohové přednosti Kratochvílovy. Na př. krásné metafory a přirovnání: V květnu se válka podobala smrtelně postřelenému orlu, který bije ještě křídly a zatíná do země dráp, ale který už nikdy nevzlétne II, 266. Na obuchovské jmění doléhala revoluce až dosud jen jako hukot vzdálené bouře a nejvýš jako vlna bouřlivého příboje na břehy ostrova. Postříkne zpěněnou vlnou, nanese měkkou vlnu písku, snese ji a pokojně odplyne II, 324. Valentina Petrovna za ní potichu [23]s hořkým úsměškem zkřivila ret. Ale teplo, které k Zině už vytrysklo z ostatních přítomných srdcí, zalilo celý pokoj II, 151. Nervy telegrafu se zachvěly horečkou a pěna petrohradských událostí se vyrazila na ulice všech ruských měst II, 163. Srdce, které mu nese, pláče jí v hrudi strachem a lítostí jako dítě, které prosí uraženou matku za odpuštění a smír II, 283. Určitost jeho mírného hlasu zachvěla srdci posluchačů jako vítr zrcadlem vodní hladiny I, 397. Vyhublý den se už kladl na obzor a pole za baráky byla černá, těžká a sveřepá. Ale když se vysoký prostor dotkl svou svěžestí rozpálených čel, když o ně udeřil svým křídlem věčně do nekonečna letícím, bylo těm mladým srdcím i mezi hvězdami těsno I, 410. Pod přikrývkou jí bušilo srdce, napjaté na vteřiny jako struna na housle II, 154. Hlas mu stříkal jako krev z rány vedené do srdce. Necítil sám sebe, byl ohromen, sám sebou uchvácen. V ohlušujícím a přesvědčivém přívalu slov se utápěl s bolestnou odvážnou rozkoší II, 244. Vojáci opakovali po něm mdle a zaraženě: — Hurá! … Hurá! … Hurá! … Prořídlé hlasy se rozsypaly jako hrách po celé místnosti II, 193. Na dně tohoto světa zpívají cvrčci. Průzračný prostor mezi oblohou a zemí hude neulovitelnou rozkošnou píseň II, 286. Mezi nádražními světly rachotily koleje, zněly nárazníky, syčela pára a píšťaly rozřezávaly zemdlenou noc II, 320.

A líčení Kratochvílovo, líčení lyrika: Za časného jitra byla pole, promočená nočním deštěm, těžká. Na zeleni a hroudách ležela pára, obzory byly parou zavaleny a i nebe kryl stříbrný závoj z par. Ale když z hory mlh vyplulo slunce, země si oddechla. Pole se zasmála mladou krevnatou hrudí a den se rozbzučel; potom k poledni zvolna zrál a předl od obzoru k obzoru jedinou písní, která tryskala k nebi a z nebe se lila proudy do lidských srdcí I, 111. Večer promodral od posledních zbytků závějí, dřevěný chodník duněl a skřípal a domy zahalivší se do soumraku hleděly zvědavě osvětlenými okny do ulic II, 217/218. Počátkem března vydechly opuchlé dny první předzvěstí jara. V posledních hodinách, úzce stlačených mezi šedými jitry a žlutými večery, změkly bílé (,) tvrdé sněhy a zamlžily se. S okapů a zledovatělými stružkami v sněhu zazurčila voda. Se střech, tam (,) kde už sníh ustoupil, zvedla se lehounká pára. Nad obnaženou (,) vysluněnou krytinou se rozechvěl vzduch. Rozechvěly se i pozlacené kříže nad kopulemi chrámu. Slunce si s rozkoší lehlo na bílé sněhy a zajásalo v běžících vodách. Vrány chodily načepýřené v mokrém sněhu po cestách i po ulicích mezi rozmoklým koňským trusem. Vrabci se roz[24]křičeli po střechách a okapech o závod s dětmi. Lidé cítili opět pot pod čepicemi a rozpínali kožichy II, 163.

Krásných obrazů a básnických scén jest u Jar. Kratochvíla mnoho. Avšak vykoupil jimi všechny své vady, kazy, gramatické nedostatky? Ne. Autor jako český spisovatel nesplnil svými „Prameny“ jeden důležitý úkol, a to ten, jímž je povinen k své mateřštině. V „Lidových novinách“ psal 22. dubna 1935 M(iloslav) N(ovotný) o románu Huga Grünhuta „Emerich Karloš a jeho okolí“. Svůj posudek zakončil takto: „Může-li český spisovatel napsat (kritik cituje nesmyslné a vadné vazby Grünhutovy) …, měl by býti ovšem z českého písemnictví hnán s náležitým pospěchem! Klub moderních nakladatelů „Kmen“ se rozhodl podle nedávného prohlášení, že vystoupí energicky proti nesprávným překladům do češtiny, ale to nestačí: i proti některým původním českým knihám by měl podniknouti kruciatu.“ Nechci aplikovati ve všem soud Mil. Novotného na „Prameny“. Chci však podotknouti, že o Kratochvílově románu, díle velmi pozoruhodném, psalo několik známých a vážných kritiků, ale žádný z nich nezdůraznil, že se takových jazykových nesprávností, tak hrubých chyb a kazů, dobrý český spisovatel nesmí dopouštěti.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 1, s. 16-24

Předchozí Vladimír Šmilauer: Výklady slov

Následující Jan Kubišta: Pravopisný slovníček pro potřebu školní i soukromou