Několik poznámek k výkladům slov

Josef Janko

[Články]

(pdf)

-

1. Ludikar

V předminulém čísle „Naší řeči“ (str. 256) bylo uvažováno o výslovnosti jména předního pěvce našeho, má-li totiž zde za zaznívati tvrdé dy či měkké di, a rozhodující vážky se podle svědectví samého nositele jména sklonily ve prospěch samohlásky tvrdé. Po mém mínění může spornou otázku, je-li ještě jaká, rozřešiti bezpečně slovozpyt. A tu zase vychází jako vítěz tvrdé dy, neboť podle všeho, nač by tu bylo možné pomýšleti, nelze v Ludikar viděti nic jiného než zčeštěný, disimilovaný tvar germ.-německého jména Rüdiger, „kopí slávy“, bez přehlásky — což bývá právě při u — Rudiger (se záměnou odvozené přípony jako v Lesík: Lessing též Rudinger). Čech neslyšel v německém jméně pravé g, nýbrž slabé k, koncové e před r (srv. Šnejdar, Fišara a pod.) zabarvil otevřeně a dvojímu r (na začátku a na konci slova) se vyhnul rozrůzněním — a německé, tvrdé di ponechal, třeba ho nepsal dy.

2. Polír

V posledním čísle „Naší řeči“ (str. 272 n.) upozorňuje Vl. Šmilauer na nový výklad slova nadepsaného, jež zní ve spisovné a hovorové němčině Polier; K. Krause totiž (místo uvádí Šmilauer) soudí, že v slově tom splynuly dva výrazy, dříve vykladači neuváděné, totiž latinské politor „šafář“ a italské balio„starosta, správce“. Krause a s ním i Šmilauer pochybují o správnosti výkladu dřívějšího, že Polier (a tím také č. polír) je vlastně parleur. Avšak Krause nic nehleděl k dosavadnímu bav.-rakouskému tvaru palier (srv. i český útvar palír), který po připodobnění r k l zní v korutanštině pallier, pallierer a s běžnou [2]horskoněmeckou záměnou slabě článkovaného, ale rovněž nehlasného b za silné p v švábštině ballier; a nedosti toho, v pozdní střední horní němčině vyskýtá se přímo tvar parlier n. parlierer „Werkgeselle, der die Arbeit anzuordnen u. die Aufsicht zu führen hat“ a s pozdní přehláskou dočasně (v 16.-17. stol.) v bavorštině perlier — takže základ parleur, obměněný v němčině podle slovesa parlieren „mluviti“ v parlier, je nepochybný. Krausovy náměty tedy padají; neboť změna a > o je v nářeční němčině zcela běžná, krom toho nastávalo zde změtení s polieren, Polierer „hladiti atd.“, kde podle lat.-italského polire jest původní o, takže sám Goethe má Polirer „polír“. Srv. slovník Grimmův, Schmellerův, Lexerův, Weigandův.

3. Slaměná vdova

K poučnému poukazu Vl. Šmilaura (NŘ. 22, 273) k výkladu slova Strohwitwe, jehož věrnou obdobu máme také v češtině, stran G. Schoppeho budiž jen připomenuto, že se o vysvětlení naší záhady pokoušelo více badatelů a že lze pokusy tyto rozlišiti podle toho, zda se drží slova Strohwitwe samého, či zdali přibírají k němu souznačné výrazy ještě jiné, zvláště složeniny s Gras nebo odvozeniny z něho (anglické graswidow, švédské gräsenka atp.). Jinými slovy: jsou badatelé, kteří hledají výklad nejprostší a hned nasnadě jsoucí, jako O. Behaghel, a jiní, kteří se uchylují o radu k lidovědě, kde se dovídají, že na př. padlá děvčata se musila v den svatební objevit s věncem slaměným… Ale potom stále zbývá vyložiti, jak Šmilauer správně poznamenává, přechod od významu — dejme tomu, že původního — „vdova, která se zase vdává nebo chce vdáti“ k významu dnešnímu „dočasná vdova“. A tu bych, nechtěje nijak gordický uzel už nyní nadobro roztíti, přece jen poukázal na postup Behaghelův (Z. f. deutsche Wortforschung 1, 79), jenž vychází ze slova Strohmann „nepravý muž, t. j. hastroš nebo nastrčený muž“, což se prý stalo vzorem pro Strohwitwer „nepravý, jen zdánlivý, tedy dočasný vdovec“ a dále, co se determinujícího, v jistém smyslu stupňujícího prvního členu složeniny týče, rovněž vzorem pro Strohwitwe „nepravá, jen dočasná vdova“. Český usus by tomu taktéž nasvědčoval: slaměný střelec je podle Kotta 3, 408a „nepravý střelec n. hastroš na poli“, slaměný redaktor „nepravý, nastrčený redaktor“ — podle toho i slaměný vdovec „nepravý vdovec, polovdovec, vdovec po živé“ a zrovna tak i slaměná vdova, výraz, jenž podle mého jazykového citu a vkusu jest méně původní a teprve k předchozímu výrazu přitvořen.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 1, s. 1-2

Předchozí Z ministerstva zemědělství

Následující Vladimír Šmilauer: Obyvatelská jména v -ec, -an, -án, -ák