Časopis Naše řeč
en cz

Z nemocničního slangu

Jiří Straka

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pražská divisní nemocnice na Karlově náměstí nemá svůj zvláštní slang, jak je přirozené v prostředí, které se denně mění stálým příchodem a odchodem vojáků ze všech končin státu. Přece jsem si však na oddělení vnitřních chorob zaznamenal za svého třínedělního pobytu přede dvěma lety tato tři slova: žloutenkář nemocný žloutenkou, bažant skleněná baňatá nádoba (s hrdlem) na moč, gramofon primitivní dřevěné přenosné sedadlo (v podobě bedny na zkříženém podstavci) s nádobou pro velkou potřebu. Dnes, pokud vím, nikdo v divisní nemocnici nedovede říci, ode kdy tam tato slova žijí; jsou však obecně známa a užívají jich i ve vážném hovoru důsledně nejen vojáci, nýbrž i civilní ošetřovatelky a lékaři (na př. MUDr. H. k vojínu-ošetřovateli, mluvě o nemocném nově přibylém, dne 9. října: Má už tady bažanta?, nebo jindy: Dones mu gramofon!; denně je slyšet oslovení ty jeden žloutenkáři! nebo zas novej žloutenkář!). — V témže prostředí jsem slyšel, ale jen jedinkrát, větu tvůj táta nebyl sklenář ve významu obecně známého rčení máš tlusté sklo (= zacláníš mi), a to z úst vojína, jenž až do svého nastoupení vojenské služby (1935) žil v Českých Budějovicích.

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 8, s. 256

Předchozí Výslovnost jména Ludikar

Následující V. Š.: Jan Gebauer