Sdělení, sděliti

[Drobnosti]

(pdf)

-

Hledáme-li těchto slov v Jungmannově Slovníku, nenalezneme jich pod písmenem S, nýbrž pod Z. Slovo zdělení stojí tam osamělé, bez dokladů — důkaz, že jest to slovo nové, snad teprve Jungmannem utvořené. Sloveso zděliti má doklady a staré, ale jakožto sloveso zvratné: zděliti se s kým o něco, na čem, něčím, s něčím. Kralická bible a Komenský poskytují zvlášť hojně dokladů (zdělím se dary svými s jinými (Kom.), O život se s bližními svými zděloval (Kocín), Já se s ním o to zdělím (Řehoř Hrubý z Jelení), Prosím tebe, zděl se se mnú o zvěřinu (Arch. Č. 9, 139), Bychom na udatství se zdělili (Hanuš, Osterspiele 37), S jinými věcmi takovými rády se zdělují (Kom. Teatr. 18) a p. U Komenského vyskytuje se také vazba sdělovati se čemu: Od kteréž životní duch se plodí a po pulsovních žilách na všecky strany jim se zděluje (Kom. Jan. 274). Naše nová vazba: »sděliti někomu něco« nemá starších dokladů (jen u Pavla Skály ze Zhoře ve vyd. Tieftrunkově 1, 84 čte se základ její: ten (komoří císařský) vzal cestu svou na Benátky, sdíleje všudyž poselství své, jak nejlépe mohl) a pokládá se od brusičů za germanismus, jakkoliv jí užil sám Jungmann. Vede k mínění tomu německé jemandem etwas mitteilen (někomu něco s-děliti). Ale s naprostou jistotou toho tvrditi nelze. Spíše souznačné vazby: říci, pověděti někomu něco, oznámiti, vzkázati, psáti komu co, mohly vykonati svůj vliv i na sděliti, jež je stejného významu. Místo vazby té se doporučují výrazy: oznámiti, pověděti, napsati, na vědomost dáti, zprávu dáti a p. Ale nepomohlo tuze toto vystoupení brusů. Naši novináři nečtou brusův aniž co podobného. Naopak [284]slova »sdělení« a »sděliti« rozmohla se tou měrou, jakoby chtěla každé jiné slovo souznačné vypuditi z jazyka. Tak v »Nár. Pol.« v jediném čísle (ze dne 9. října) jsme čtli: Sdělení o politických událostech (zprávy). — Sdělení dra. Kramáře bylo přijato s bouřlivým potleskem (zpráva). — Hussarek dnes sděloval poslanecké sněmovně zprávu o mírovém návrhu (podal, oznámil a p.). — Kdyby však bar. Hussarek měl sděliti (říci), jak sobě představuje provedení onoho sebeurčení… (Prof. Redlich sděloval dnes svůj mírový program (vysvětloval, prohlásil, pověděl atd.). (Sdělení vzato na vědomí (zpráva, výklad). — V polském Kole přímo s nadšením přijato zejména sdělení, že státní rada polská je rozpuštěna (zpráva, oznámení, prohlášení). — Ve »Večeru« jsme čtli podobně: Učinil sdělení (oznámil, podal zprávu, ohlásil a p.). — Z Vídně se sděluje (oznamuje). — Omezujeme se na pouhé konstatování fakt, jež nám byla dnes sdělena (ohlášena, pověděna). — »Bohemia« sděluje. — »Arbeiter-Zeitung« sděluje. — V Třemošné u Plzně sdělil (vyhlásil) obecní úřad… — »Journal« sděluje (píše, praví, přináší zprávu atd.). — A opět »Nár. Politika« (dne 13. října): Posl. Staněk sdělil panovníkovi (řekl, vyložil) tyto tři základní požadavky českého národa. — Císař projevoval zájem na jejich sdělení (hovoru, výkladu). Ba dokonce kdosi odjel kamsi, aby nabyl sdělení (aby si zjednal zprávu, jistotu, přesvědčení). To je přece jenom chudoba slohová, nezná-li pisatel jiného slova než sdělení a sděliti. Mnozí čtenáři pak pokládají slovo to za nové a módní a nemluví a nepíší pak už nic, nepodávají zprávy, neoznamují nic, jenom sdělují všem všechno a činí sdělení. Zrovna jakoby to byla morová nákaza, tak se rozmohlo toto slovo. Toho nelze chváliti.

Sděliti znamenalo původně tolik, co poděliti se s někým, potom se smysl přenesl na každé podělení, i na duševní. Chceme-li tedy mluviti a psáti po staročesku správně, říkejme a pišme: sděliti se s někým o něco. Vazbě sděliti někomu něco však už nutno popřáti místa vedle ní. Tu již se úplně zapomnělo na původní smysl rozdělení; sděliti už nabylo úplně významu: říci nebo psáti. Než ani správné ani nové té vazby by se nemělo užívati tak výhradně a jednotvárně, jako se právě děje.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 9, s. 283-284

Předchozí Pohleděv na učedníky vůkol sebe sedící

Následující Hýje, čehý, hot…