Skloňování podst. jména „lexikon“

—i—

[Short articles]

(pdf)

-

V obecné mluvě je lexikon jako všecka podobně zakončená podst. jména (lampion, amplion, helikon atd.) rodu mužského a skloňuje se bez jakéhokoli měnění kmene podle vzoru „hrad“: lexikon lexikonu atd. Srov. na př.: „Lexikon hříchů je tak dlouhý“ (Dyk, Marnosti, 1900, 31). „Dle tohoto lexikonu jsem to místo [v Plautovi] na slovo přeložil“ (J. J. Langer, Bohd. ruk., 1831, 8). „Několikeré vydání konversačních lexikonů“ (Herrmann, Páté přes deváté, 1895, 164). „S Mayerovým v ruce lexikonem“ (Machar, Boží bojov., 1897, 77) atd. Vedle toho — podle řečtiny — bývá slovo lexikon také rodu středního a skloňuje se jako Ilion—Ilia: (to) lexikon—(toho) lexika atd. Doklady tohoto rodu a skloňování nalézáme dnes spíše jen v mluvě odborné. Na př.: „C. vyslovuje se proti užívání speciálních lexik a tak zvaných příprav“ (Listy filol. 31, 1904, 449). „Srbští spisovatelé [by] lecčíms mohli své lexikon obohacovati od Bulharů“ (Naše doba I, 1894, 140). „Žádáme na lexiku, aby bylo dokonale srozumitelné“ (Athenaeum I, 1884, 70a). — Je tedy u tohoto podst. jména dvojí skloňování: lexikon—lexikonu (skloňování mužské) a lexikon—lexika (skloňování střední). K příkladům, které tu uvádíme, poznamenáváme, že jsme je čerpali ze sbírek Slovníku jazyka českého.

Naše řeč, volume 22 (1938), issue 5, p. 160

Previous K. E.: Pán a milostpaní

Next Rud. Kout: Šilingr, šilinkovati