Průteplivost a průzvučnost

Vladimír Šmilauer

[Articles]

(pdf)

-

V 7. čísle Naší řeči (XXI. 178—180) ukázal prof. dr. Alois Čenský, že je významový rozdíl mezi termíny vodivost tepla a průteplivost, mezi vodivost zvuku a průzvučnost. Vybídl filology, aby posoudili správnost tvoření u těchto termínů; sám se spokojil jen odkazem na podobné termíny průhledný, průsvitný, průtažný, průlinčitý.

Škrtněme z těchto adjektiv hned průlinčitý jako slovo zcela jinak tvořené: znamená „mající průlinky“, jako znamená jehličnatý „mající jehličí“, vrásčitý „mající vrásky“.

Ostatní adjektiva, k nimž můžeme připojiti ještě aspoň průzračný, jsou utvořena příponou -ný ze základních kmenů sloves (ovšem ne vždy užívaných): *prohleděti, prosvítiti, protáhnouti a pod., znamenajících „skrze něco, něčím veskrze pohleděti atp.“ Suffix -ný, jenž je suffixem mnohovýznamným, označuje v těchto případech pasivní schopnost, již v jiných případech jednoznačněji vyjadřujeme suffixem -telný. Průhledný je tedy tolik jako *prohleditelný, průsvitný, *prosvititelný.

Podobně je průtažný původně „protažen býti mohoucí“, jak říká Jungmann. V dnešním užití (průtažný přízvuk, circumflex) není tento význam již dost jasný.

Adjektivum průteplivý jest však tvořeno suffixem -vý, jehož normální význam není schopnost pasivní, nýbrž naopak schopnost aktivní (náchylnost, záliba atp.): přeletaví ptáci, sálavé teplo, uhrančivý pohled, dojímavé vypravování.

Je ovšem pravda, že lze najíti příklady, kde i adjektivum na -vý označuje schopnost pasivní: dráždivá vůně má schopnost drážditi (aktivní), ale dráždivý člověk dá se lehko vydrážditi (schopnost pasivní) atp.

Při tvoření termínů se však máme snažit o to, abychom slovotvorných prostředků užívali v jejich typických, hlavních významech. To [242]se neděje z nějaké pedantské snahy o přímočarou důslednost, nýbrž z vážných důvodů didaktických. Je totiž třeba, aby tomu, kdo si terminologii osvojuje, způsob tvoření daného termínu usnadňoval pochopení jeho významu a nesváděl jej snad k neporozumění.

Protože pak aktivní význam suffixu -ivý je dost zřetelný, chápali bychom adjektivum průteplivý spíše jako vlastnost toho, co má schopnost něco protepliti (tedy na příklad o nějakém systému topném), než jako schopnost teplo propouštěti.

Ale v adjektivu průteplivý je ještě jedna nepravidelnost. Předpony se totiž dlouží u těch jmenných (t. j. substantivních a adjektivních) typů, které vycházejí ze základního kmene slovesného. Tak je tomu u adjektiv na -ný. U těch se jisté předpony pravidelně dlouží, na př. ná-: nenávratný; zá-: zápalný, závazný; pří-: přístupný, přípustný, přítulný; ú-: úplatný, neúnavný, neúprosný; vý-: výměnný, výzvědný atd. U jiných předpon je dloužení jen ojediněle, ale je; tedy i průhledný, průzračný vedle propustný, prodejný, neprodyšný.

Typy však, které vycházejí z infinitivního kmene slovesného, předpon nedlouží; proto není dloužení ani u adjektiv na -avý, -ivý (u nichž -a-, -i- patří vlastně k infinitivnímu kmenu slovesa: dráždi-ti dráždi-vý; léta-ti léta-vý; stěhova-ti stěhova-vý). Nedlouzí se ani předpony, které u první skupiny bývají dlouhé pravidelně: za- zajímavý; u- usměvavý; vy- vypočítavý. Tím méně ovšem je dlouženi u suffixu pro- (promokavý atp.).

Nelze tedy skutečně výraz průteplivý pokládati se stanoviska jazykového za šťastný.

V termínu proslýchavý je závada zas v suffixu -avý; průzvučný je už lepší a průslyšný zcela bezvadné a zřetelné.

Bohužel však lze těžko vytvořiti analogické slovo i v oboru tepelném: adjektiva na -ný tvoří se totiž jen od sloves prvotních (slyšeti, zvučeti, táhnouti atd.), ne od sloves tvořených z adjektiv (teplý - tepliti atp.). Z těch se tvoří přídavná jména na -telný (cizí - zciziti - nezcizitelný; hladký - hladiti - zahladitelný atp.). Bylo by tedy jedno možné řešení, že bychom vytvořili adjektivum proteplitelný.

Ale nám se spíše zamlouvá řešení jiné. Jsme totiž toho názoru, že je — zas z důvodů didaktických — dobré, když termíny označující pojmy korrelativní jsou tvořeny shodně.

Pro první skupinu pojmovou se užívá termínů vodivost tepla, vodivost zvuku nebo tepelná, zvuková vodivost. Nemůže tedy býti velkou závadou, použijeme-li i pro druhou skupinu významovou syntagmatu (dvojslovného výrazu). Ale místo staršího propustnost by snad bylo lépe užíti podle dnešního usu slova prostupnost.

Měli bychom tedy čtveřici termínů: tepelná/zvuková vodivost; tepelná/zvuková prostupnost.

Naše řeč, volume 21 (1937), issue 9-10, pp. 241-242

Previous Žlábkovati

Next Ferdinand Strejček, —r.: Dáti - nechati (s inf.)