Dagmar

[Short articles]

(pdf)

-

(F. K.) Ženské křestní jméno Dagmar nelze sice podle nominativu zařaditi do žádného českého vzoru skloňovacího, avšak jména [143]tohoto způsobu se přiklánějí vždy buď ke vzoru žena, nebo ke vzoru duše. O tom, ke kterému z těchto vzorů se takové cizí jméno přiklání, rozhoduje zpravidla souhláska (někdy samohláska), která je před pádovými příponami. Proto skloňujeme na př. Demeter, gen. Demetry, dat. Demetře atd., Ceres, gen. Cerery, dat. Cereře atd., Juno, gen. Junony, dat. Junoně atd., Artemis, gen. Artemidy, dat. Artemidě atd., tedy vesměs podle vzoru žena, neboť před pádovými příponami je ve všech těch jménech souhláska tvrdá. Naproti tomu se však skloňuje Klio, gen. Klie, Erinys, gen. Erinye atd. neboť před pádovými příponami je zde samohláska i (ve výslovnosti tu zní přechodné j). Při sykavkách bývá usus nestejný; skloňujeme na př. Kalypso, gen. Kalypsy, ale Nemesis, gen. Nemese atd. Podle toho zařadíme bez nesnází jméno Dagmar do vzoru žena, a skloňujeme tedy v gen. Dagmary, v dat. Dagmaře atd. Z nepřímých pádů nelze ovšem vyvozovat, že by nominativ měl zníti vlastně Dagmara.

Naše řeč, volume 21 (1937), issue 5, pp. 142-143

Previous Byla to ona, kdo…

Next Jezdectvo, jízda