Časopis Naše řeč
en cz

Dům se staví — dům je stavěn

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na vyjadřování rodu trpného (passiva) nevytvořily si jazyky slovanské zvláštního tvaru slovesného. Srovnáváme-li nejstarší překlady slovanské (na př. staroslověnské) s jejich předlohami řeckými, později latinskými, shledáváme, že se slovanské jazyky rády uhýbají tvarům trpným vazbou aktivní (na př. báli se, aby je nekamenovali m. aby nebyli kamenováni; zhynul m. byl zahuben a p.). Bylo-li však přece nutno sáhnouti k formě trpné (t. j. učiniti z předmětu slovesného »stavím dům« gramatický podmět věty), užívalo se v jazycích slovanských jednak opisu, složeného ze slovesa jsem (býti, bývati, budu) a z příd. jména na -n, -t, -m (dán, bit, znám), které tím bylo vtištěno v platnost příčestí trpného, na př. jest stavěn a p., jednak slovesa zvratného, na př. dům se staví.

Tyto dva útvary, opisné passivum jest stavěn a zvratný tvar dům se staví, jsou jediné tvary passivní v jazycích slovanských; jiné způsoby, jimiž slovanské jazyky vyjadřovaly cizí passivum (kamenovali je, zhynul), nepadají zde na váhu, protože byť vyjadřovaly smyslem totéž co řecké nebo latinské passivum (medium), zůstávají přece tvarem činné, neproměňujíce slovesného předmětu v gram. podmět téhož slovesa. Vyjadřování passiva těmito dvěma výrazy, opisným passivem a zvratným slovesem, je společné všem jazykům slovanským, bylo zcela běžné již v češtině staré (třebaže forma zvratná — nepochybně asi vlivem předloh latinských — nevyskytovala se tak často jako v jazyce pozdějším) a žije plným životem i v jazyce nynějším, jak ve spisovném, tak v lidovém. Aby bylo možno vymeziti, které z obou forem, »dům jest stavěn« — »dům se staví«, dává nynější jazyk v určitých případech přednost, k tomu by bylo třeba hojně sneseného, pozorně probraného materiálu, čehož na ten čas není, a proto jest přestati jen na několika pozorováních víc theoretických než ověřených.

Především je jisto, že sloveso zvratné v platnosti passivní má širší pole v jazyce lidovém než ve spisovném (brambory se kopou, lesy se vykácely, dům se dostavěl, tam se děti tuze bijí atd.); passivum opisné v týchž případech je útvar knižnější a umělejší. Zvratného slovesa lze užíti s významem trpným jen v 3. osobě, v 1. a 2. os. není pro passivum jiného tvaru leč passivum opisné (děti se vedou k dobrému, ale já jsem k dobrému veden atp.; v úředním slohu mívá také 2. os. tvar zvratný: vyzýváte se, žádáte se atp.). Passivum opisné (dům jest stavěn), jsouc výrazem složeným ze sponového slovesa a ze jména přídavného, hodí se jako adjektivní výrazy vůbec (na př. jsem nemocen) v takových případech, kde máme na zřeteli stav (dům jest natřen na zeleno), zvratné sloveso vyjadřuje spíše děj, činnost, ruch (dům se natírá na zeleno); proto také opisné passivum bývá častější u sloves dokonavých, vyjadřujíc výslední stav dějem slovesným vzniklý a definitivní (v jaz. obecném mívá příčestí zpravidla i tvar určitý), zvratné sloveso bývá spíše u sloves trvacích a v případech takových, kde jistý průběh děje máme na mysli (tam se staví dům — až se ten dům dostaví — už je ten dům dostavěn, ob. dostavěný = hotov; peníze se vydělávají — tam se vydělaly pěkné peníze — ty peníze jsou poctivě vydělány n. vydělané; včera se nám ztratila slepice a je nadobro ztracena).

[186]S tímto rozdílem (stav — děj) souvisí také další rozdíl psychologický: cítí-li se mluvnický podmět trpné vazby více jako předmět děje slovesného, sahá jazyk spíše k formě zvratné, cítí-li se spíše jako podmět, dává přednost passivu opisnému (říkáme tedy louka se seče, brambory se kopou, hříchy se odpouštějí, dopis se vrací, peníze se utrácejí, hodí-li se tam kámen atp., protože máme na mysli kopání brambor, odpuštění hříchů, vrácení dopisu, hození kamene atd.; ale říkáme kámen byl prudce hozen, chlapec byl chválen, strom byl zkácen, protože máme na mysli kámen prudce letící, chlapce chválu přijímajícího, strom na zemi ležící atd.). Passivum vyjádřené slovesem zvratným je tedy, možno-li tak říci, aktivnější, t. j. jaksi na přechodu od činného rodu k trpnému, a tudíž i stilisticky názornější, rušnější, živější. Z této poloaktivní vlastnosti zvratného passiva (hříchy se odpouštějí = x odpouští hříchy) plyne také známá věc, že passivum zvratné nebývá dnes v obyčeji, je-li původce děje (logický podmět) ve větě vyjádřen; říkáme sice »v té rodině se děti vedou k dobrému, »peníze se vám vyplatí u hlavní pokladny«, ale »peníze vám budou hlavní pokladnou vyplaceny« atp. (v stč. bývalo však zvratné sloveso i v takovýchto případech, na př. Ježíš křtil sě jest od Jana, Nový zákon Kořečkův Mark. 1, 9 = byl křtěn). Blíží se tedy zvratné passivum aktivním vazbám s podmětem všeobecným (= něm. man, franc. on a p.), neurčitým anebo vůbec s podmětem, na nějž osoba mluvící nemyslí.

I to často padá na váhu při volbě mezi passivem zvratným a passivem opisným jakožto vlastní formou trpnosti, máme-li představu skutečné trpnosti, t. j. vědomého přejímání a podrobování se nějaké činnosti; proto říkáme ta kniha se chválí, den se zabil, peníze se ti vrátí, cukr se utloukl atp., ale hoch byl chválen, pocestný byl zabit, výletníci byli vráceni, vrah byl na místě utlučen, dítě je bito, káráno atd. Posléze rozhoduje při volbě mezi oběma formami trpnými často i ohled na zřetelnost; kde by zvratné sloveso dopouštělo dvojí pojetí, t. j. vedle trpného významu i význam skutečně zvratný, nelze ovšem jinak, leč sáhnouti k passivu opisnému. Lidé, kteří se často chválí, může znamenati, i že bývají často chváleni, i že se často nad jiné vynášejí; jde-li tedy o zřetelné vyjádření první možnosti, zvolíme ovšem raději formu určitější, t. j. passivum opisné.

Různé tyto zřetele a úmysly se v živém jazyce různě splétají a kombinují, pudíce jazykovou praksi rozhodovati se v určitých případech pro formu tu či onu. Správné jsou v mezích výše vytčených ovšem formy obě; že živý jazyk lidový si v opisném passivu ovšem nelibuje tolik, co dnešní jazyk knižní, podléhající tak snadno vlivům cizím, a že slovanské jazyky vůbec neužívají passiva tak často jazyky jiné, bylo pověděno rovněž hned s počátku.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 6, s. 185-186

Předchozí Divoké kvítí

Následující »Hladovící« děti — děti trpící podvýživou