Psaní názvů přírodopisných

Karel Pechoč, Redakce

[Short articles]

(pdf)

-

Píšete v 2. čísle NŘ. o psaní vlastních zvířecích jmen velkým počátečním písmenem. Hlásím se k tomu se svou starou bolestí. Jsem zoolog a napsal jsem učebnici zoologie pro vyšší třídy středních škol. V ní jsem psal zásadně jména živočichů podle mezinárodně uznané terminologie, totiž jméno rodové velkým písmenem, na př.: Kromě Kuny skalní žije u nás z Kunovitých ještě Tchoř. Někteří Obratlovci, Členovci atd. Dělal jsem to podle prof. Bayera z vys. školy zemědělské v Brně (podle jeho »Praktických cvičení zoologických a biologických pokusů« i jiných prací). Ministerstvo (recensent) mi to při aprobaci nedovolilo, protože je to prý proti duchu jazyka. Se stanoviska mezinárodní nomenklatury je ta věc jasná. Co řeknete se stanoviska jazykového? — Dávám ještě příklad: Žába se živí hmyzem. Členovci se šesti nohami jsou Hmyz. — …psi se na mne sběhli. Lidé vypěstovali různá plemena Psa. — Maso se hemží červy. Mořští Červi se pohybují parapodiemi, atd. Tedy označuje-li takové jméno systematický pojem, píše se velkým písmenem. Myslím, že je to docela v pořádku a zvláště pro přesné vyjadřování cenné. Kromě prof. Bayera zachovává usus u nás malá písmena.

Karel Pechoč

*

Otázka, kterou tu dává prof. Pechoč, je ovšem trochu jiná než otázka, jak psáti vlastní jména zvířat jako Pozor, Straka a pod. Jde tu spíše o podobné rozlišování jako na př. při hvězdářských názvech Země, Měsíc, [159]Slunce (proti obecným jménům země, měsíc, slunce). Je-li také v přírodopise nutné vyznačovati pravopisem tento rozdíl mezi obecnou představou a vědeckým pojmem, to přísluší rozhodnouti arci spíše přírodopiscům samým. Podle toho, co píše prof. Pechoč, se zdá, že dosavadní odborný usus takové nutnosti nepociťoval. Dovolávat se uznaného mezinárodního usu by bylo lze jen tehdy, kdyby byl ten usus opravdu mezinárodně (a tedy i závazně) zaveden; má-li však prof. Pechoč na mysli jen to, že se slova označující přírodopisné pojmy píší v jiných jazycích spontánně písmenem velkým, neznamenalo by to pro češtinu mnoho. V jiných jazycích se totiž píší velká a malá písmena podle jiných zásad než v češtině, a proto nemůžeme jejich usus přenášeti k nám. Na př. v němčině se píší velkým písmenem všechna jména podstatná, ve francouzštině je rovněž daleko více případů, v kterých se píše velké písmeno, než v češtině (srov. na př. názvy literárních děl »le Génie du Christianisme, la Dáme aux Camélias, le Monde comme Volonté et comme Représentation a pod.). Proto by bylo třeba dříve, než by se tento nový způsob v českých přírodopisných dílech zavedl, dobře uvážiti všechny tyto okolnosti a rozhodnouti, vede-li k němu skutečná potřeba.

Redakce

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 5, pp. 158-159

Previous Něco jiného, nic jiného

Next Ferdinand Strejček: Šibolet