Číslovky složené

[Drobnosti]

(pdf)

-

(A. M.) O tom, je-li správnější říkati jedenadvacet či dvacet jeden a pod., vykládá Gebauer-Ertl 1, 1926, 215 a 2, 157 a Gebauer-Trávníček 1930, 328. V Naší řeči se psalo o tom několikrát a podrobný výklad o této otázce podal Jos. Zubatý v NŘ. VI, 1922, 161—166. Všechny tyto prameny se shodují v tom, že je třeba dávati přednost tvarům jedenadvacet, dvaadvacet atd., a to z rozličných důvodů. Z nich nejvážnější jsou ty, že je to způsob v jazyce už odedávna živý a že se daleko lépe hodí českému skloňování než způsob druhý. Souřadně složených výrazů pro čísla 21—99 (dvacet jeden atd.) užíváme jen výjimkou, a to bez věci počítané, na př. v počtech při sčítání čísel a pod. Nejsou však vhodné tam, kde se k číslovce připojuje též počítaný předmět. Zubatý v uvedeném článku napsal o tom: »Jak neživé a našemu citu cizí jsou takové tvary číslovkové, viděti nejlépe z toho, že jich hrubě nedovedeme ani skloňovati. Čteme jen „logickým“ způsobem věty jako „v zimě jsem měl 21 posluchače, přednášel jsem 31 posluchači, našich 10 mužů se nebálo 51 nepřítele, k 61 koruně přibylo 10, z 71 posluchače bylo 10 mimořádných, povídá se o 81 raněném a 91 zabitém, kníže přijel s 21 sluhou“! Tím ovšem nepravíme, že by nebylo možno, abychom se s něčím takovým dnes nebo zítra nesetkali v novinách.«

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 4, s. 123

Předchozí Zpráva z kanceláře Slovníku jazyka českého

Následující Jan Novák či Novák Jan?