Ten nejlepší

Jan Kutek

[Short articles]

(pdf)

-

Ve veřejných projevech tiskem i rozhlasem stále ještě pozorujeme, že se mnozí lidé na míli vyhýbají číslovce jeden z nemístného strachu, aby nebyla pokládána za napodobení německého členu ein. Zato však kladou často zájmeno ten právě tam, kde je skutečně pouhou napodobeninou německého členu určitého, zvláště při 3. stupni příd. jmen. Či znáte snad ještě mladšího, myslím hlavně poválečného spisovatele, který by nepsal důsledně »ten nejveselejší, ten nejstrašnější« atd.? Čtu nyní ustavičně věty takové, jako je na př. tato: X. je z našich nejlepších básníků, ne-li ten nejlepší. Člověk cítící dobře česky by řekl: X je jeden z našich nejlepších básníků, ne-li nejlepší. Zájmeno ten se tu k superlativu v češtině dostalo jen proto, že Němci říkají der beste, der schönste a pod.

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 3, p. 96

Previous J. Verián, Dr. Jan Bartoš: Ryčka

Next Josef Bečka: Těsné a volné vazby větné