Lidmila a Ludmila

[Short articles]

(pdf)

-

(F. H.) Byl by omyl domnívati se, že tvar Ludmila je přímé pokračování stavu staročeského a tvar Lidmila že je úprava teprve novočeská. Pravý opak je pravda; pokračováním znění staročeského je toliko tvar Lidmila, kdežto tvar Ludmila vznikl podle znění latinského a německého. V staré češtině znělo toto jméno Ľudmila (s měkkým ľ) a už v staré době se přehlasováním změnilo v Lidmila (tak je psáno na př. už v kronice Dalimilově: Svatá Lidmila knězem vládnieše, dvorem v Tetíně sedieše DalC. 48 a). Tento náležitý tvar Lidmila se potom drží ustavičně až po naše časy. Tvar Ludmila, kterému dnes obecný usus dává přednost, býval v dřívějších dobách obvyklý jen v textech cizojazyčných.

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 3, p. 93

Previous Klopa

Next Paní poslanec