Základy správné mateřštiny

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Základy správné mateřštiny (v 48 hodinách), K praktickému zopakování a zvládnutí české mluvnice zpracoval Ferdinand Strejček, gymn. profesor. Nakladatel F. Topič. V Praze 1934. Stran 78. Za 6 Kč.

V předmluvě autor vykládá, jak a proč tato jeho knížka vznikla. Jako středoškolský profesor češtiny po celých třicet let své služby pociťoval potřebu takové pomůcky, která by Čecha naučila správným základům mateřštiny bez přítěže definic a bez zbytečných podrobností prostými výklady, příklady a cvičeními. Z vlastních dlouholetých zkušeností si časem vypracoval takovou pomůcku sám, vyzkoušel její výhody a přednosti v praxi školní i jiné a nyní ji vydává tiskem. Úvodem se velmi stručně podává přehled českých hlásek a slov s tvrdým y po obojetných souhláskách. Potom se začínají hned výklady o větě holé, o podmětu a přísudku, postupně se probírají větné členy rozvíjecí, vazby přechodníkové, dále souvětí podřadná a souřadná. K výkladům větoslovným se přimykají hned příslušné výklady o skloňování, časování, o platnosti pádů, časů a způsobů slovesných atd., takže každá kapitola obsahuje vždycky stručný úhrn vší mluvnické látky, která se jí nějakým způsobem dotýká. Je to, pokud vím, způsob u nás nový a je jen škoda, že ho bylo v této knížce užito jen čistě náznakově, neboť na dokonalejší a důslednější propracování nezbylo místo. Ke každému oddílu je připojeno cvičení nebo aspoň návod k němu. Tu a tam je naznačen i historický vývoj mluvnického jevu, ba i terminologie mluvnická se leckdy vykládá. Při tom při všem se autor řídí především zřetelem k potřebám školy (proto je tu [89]na př. podán i návod k rozboru vět), avšak poučení z jeho mluvničky může čerpat i člověk dospělý, který neměl příležitosti, aby své vědomosti o mluvnické stavbě jazyka prohloubil. To všechno se podává na 72 stranách čistého textu, a je tedy přirozené, že výběr látky je zcela omezený a že se nám místy zdá subjektivní. Tak na př. nám vadí, že se nikde nedostalo na souvislejší výklad o zájmenech a o číslovkách, že není zmínky o změnách významu slovního, jedné z nejdůležitějších stránek dnešního jazyka, že se při výkladu o pádech hledí jen málo k stránce frazeologické, a j. Něco místa by se mohlo snad získati vynecháním výkladů historických, zvláště když jsou uváděny jen namátkou, a některých výkladů teoretických. V roztřídění látky proti dosavadní tradici mluvnických pomůcek leccos překvapuje, na př. zařadění výkladu o doplňku před výklady o přívlastku jmenném a přeskupení výkladů o souvětích souřadných a podřadných. Tyto změny podnikl autor patrně z příčin praktických, aby mohl lépe spojiti věci, které k sobě v jeho plánu náležejí.

Při všech svých výkladech se autor řídí uznanými mluvnicemi, a proto podává poučení vesměs spolehlivé a správné. Snaha o svrchovanou stručnost, obecnou srozumitelnost a jednoduchost výkladu arci někde způsobila nepřesnost (na př. na str. 30 výraz »žák hraje housle« je prohlášen za nesprávný vůbec, ale lze říci též bez újmy správnosti, že někdo hraje v orchestru housle, t. j. houslový part; nebo na př. zůstane čtenáři asi nejasné, jaký je rozdíl mezi termíny příslovce a příslovečné určení, a pod.), avšak to jsou jen jednotlivosti, které celé práci nemohou ubírati ceny, neboť s nimi třeba při výkladech takto pojatých počítati vždycky. Odvážný pokus, podati mluvnické poučení jazykem co možná neodborným, t. j. každému srozumitelným, se autorovi zdařil a metoda, které se přidržuje, svědčí o velké zkušenosti pedagogické. Proto je jeho knížka pomůckou opravdu užitečnou tomu, kdo si chce zopakovat školní vědomosti zpola zapomenuté anebo kdo touží seznámit se bez předběžných vědomostí s počátky nauky o stavbě vět a o jejích prvcích.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 3, s. 88-89

Předchozí Josef Beneš: Poznámky k pravopisu cizích zeměpisných jmen II.

Následující Jiří Haller: Jezdec na Černém křídle