Z novinářské češtiny
[Short articles]
-
Jedno ze základních pravidel, kterým se řídí pořádek slov v češtině, je, že vedle sebe zpravidla stojí slova, která k sobě patří smyslem, t. j. že slova, která tvoří významovou jednotu, neodtrháváme od sebe zbytečně. Proti tomuto pravidlu se chybuje v našich novinách nejčastěji a několikrát jsme už zde uvedli příklady takových chyb. Dnes k nim připojujeme další. V Nár. listech 30. X. 1934 byla zpráva, že »odborný spolek mistrů plavčích a lázeňských v ČSR. sídlem v Praze uspořádá 1. listopadu o 15.30 hod. pietní tryznu za všechny utonulé u sochy Vltavy na nábřeží Legií za spoluúčinkování Obce bývalých námořníků a Pěveckého sdružení IPOS.« Pisatel nechtěl patrně podávat zprávu o slavném utonutí u sochy Vltavy na nábřeží za činné účasti oněch dvou korporací, nýbrž zamýšlel napsati asi, že bude 1. listopadu v 15.30 hod. u sochy Vltavy na nábřeží Legií za účasti Obce bývalých námořníků a Pěveckého sdružení IPOS uspořádána pietní tryzna za všechny utonulé. Chyba je v tom, že nenáležitě od sebe oddělil příslovečná určení, která společně označují vnější okolnosti děje. Ve večerníku Nár. listů 6. XI. 1934 stálo: »Požár, který přes všechno úsilí nebylo možno zdolat, vzniklý přes přísný zákaz kouření v zámku odhozenou cigaretou, oloupil tak Portugalsko o jeden z jeho architektonických klenotů.« V této větě není arci pochyben jen pořádek slov, nýbrž celá její stavba je hrozně neumělá. Způsobů, které se tu nabízejí náhradou, je několik, na př.: Požár, který přes přísný zákaz kouření v zámku vznikl odhozenou cigaretou a který přese všechno úsilí nebylo možno zdolat, oloupil atd. Nebo: Požár vznikl odhozenou cigaretou, ačkoli je zakázáno v zámku kouřit, a přese všechno úsilí nebylo možno jej zdolat. Oloupil tak atd. Ve Večeru 3. XI. 1934 čtenáři čtli tučným tiskem: »Viděl jsem ty policisty vyváděné studenty. Oba socialistické listy označují je slovy: fašističtí křiklouni, fašističtí úderníci.« Zavrtěli asi hlavami nad tím podivným pořádkem, že studenti vyvádějí policisty, označované v některých listech za fašistické křiklouny a úderníky. Jiným názorným dokladem toho, jak česká věta vypadat nemá, je tento citát z Nár. listů 2. X. 1934: »I v panu prof. Pavlu Miljukovi (!), jenž jediný z politických ruských emigrantů, který má i vlastní novinářskou tribunu [63]— ovlivňován (!) Paříží i Prahou současně, neboť vydávat vlastní deník, stojí peníze! — přímo i nepřímo podporoval vstup Sovětů do Společnosti národů, vznikly jisté pochyby. Takovéto rozškatulkování vět je oblíbeno u některých německých spisovatelů, ale i těm by asi bylo toto spletené nastavování přílišné.
Naše řeč, volume 19 (1935), issue 2, pp. 62-63
Previous Osolsobě
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1