Osolsobě

[Short articles]

(pdf)

-

(F. K.) Příjmení Osolsobě (někdy i Vosolsobě) lze skloňovati přibližně tak jako příjmení Skočdopole, t. j. zčásti podle vzoru moře, zčásti (v 3., 6. a také 7. p. jedn. č. a v množ. čísle) podle vzoru chlap: 2. p. Osolsobě, 3., 6. Osolsobovi, 4. Osolsobě, 7. Osolsobem, množ. č. Osolsobové. Osolsobů atd. Avšak přes to, neklame-li nás naše jazyková zkušenost, bývá toto příjmení v dnešním usu často neskloňováno, zvláště když je spojeno s nějakým titulem, na př. panu Osolsobě, s panem Osolsobě a pod. Ani tento způsob nepokládáme za nesprávný. Jméno Osolsobě je svým původem syntaktické spojení rozk. způsobu a 3. pádu, a proto se samo brání, aby nebylo skloňováno, a jestliže se jazyk při něm dovede v některých případech bez skloňování obejít, nelze proti tomu nic namítat. Ovšem tam, kde stojí příjmení Osolsobě samo bez titulu, vede nás žádoucí zřetelnost k tomu, abychom k němu připojovali příslušné ohýbací přípony.

Naše řeč, volume 19 (1935), issue 2, p. 62

Previous Leopold Zubr: Lidové výrazy

Next Z novinářské češtiny