Lidové výrazy

Leopold Zubr

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XVIII, 284) Že »šupěti« znamená na Domažlicku a v přilehlých krajích »běžeti«, je známo. Já jsem slyšel od kamaráda na vojně také »na tom nešupí« = na tom nezáleží. Říkal tak Ant. Resl, obchodník z Mysliva u Olšan na dráze. — Tlachu, nezaručenému po[61]vídání se ve Mšeci říká čvaňh (genit. čvaňhu), roztrušovačům tlachů pak čvaňha, čvaňhal, -álek, čvaňhalka (f.); nesmyslným povídačkám čvaňhotina; z toho je sloveso čvaňhati = kecati, žvaniti. Téhož slovesa se užívá o nepěkném provedení nějaké práce. Očvaňhati mez znamená špatně ji vyžít, vybrat jen místa s pěknější travou a ostatní nechat stát. V lese hajný hubuje, že mu ženské načvaňhají po lese, t. j. ukradnou některý strom, ale stop po něm, třísek a pilin, nezahladí. Dítě očvaňhá koláč = okouše a nedojí. — Že lidé mnoho žvaní, je známo; ve Mšeci však žvaní také stroje na řezání řezanky. Říká se, že řezačka žvaní, jestliže řádně nedořezává, nýbrž někde jen cumlá řezanou věc (slámu, jetel a pod.). — Bunca znamená ve Mšeci ránu, zejména do zad. Dostal buncu do zad. (Jinde tomu říkají herda.) Děti se chlubí, že tomu neb onomu nabuncovaly do zad. Nabucati znamená »napěchovati, namačkati«, na př. nabucaný košík nebo nabucaná nůše trávy. Opak nabucání je načechrání. Když děti natrhají trávy málo, načechrají ji (nakypří), aby se jí zdálo více. — Když se z jara líhnou housátka, musí se pro ně těžko sháněti potrava. Hospodyně jsou rády, je-li teplo. Pak se už tu a tam objeví zelený trávníček, a tu se ženské těší, že už se housátkům přece něco našnípá nebo že si housátka sama našnípají. (Toto sloveso vzniklo asi změtením sloves štípati a nípati = něm. nippen.) Našnípati = pracně natrhati. — Původem podobné je sloveso vyškrejpnouti, jež jsem slýchal ve Mšeci. Je tu vidět zřejmé změtení sloves vyrejpnouti — vyrýpnouti a vyšplíchnouti — vyšplejchnouti. Smysl slovesa vyškrejpnouti je proti vůli vylíti, zejména při náraze. — Některá slova z jižních Čech, jak jsem je nasbíral od soudruhů ve válce: zvoditi (ze vzvoditi) říkají v Kosově místo zdvíhati (svědek legionářský důst. a poslanec Kašpar Hintermüller); som = jsem (tamže); kotrč = teletník; kotrčka = kráva, která, ač jde k býkovi, nezůstane březí, vl. neobřezne (tamže); věděti něco = věděti o něčem; na př. nevíš krumpáč? nevíš mou čepici? = nevíš o krumpáči? nevíš o mé čepici? (tamže); koza = kupa (hromádka) obilí skládající se z pěti snopů; voják = kupa obilí (žíta) z desíti snopů; dva vojáky se počítají za jeden mandel; šerka = široká sukně z domácího plátna (tamže, svědek týž); klenuťák = dřevák dlabaný (tamže); dřevák podělávek sluje ten, který má chodidlo dřevěné, ale svršek kožený (Kosov); v Husinci podělávku říkají mejšle; parně = část stodoly od mlatu oddělená, do níž se skládá obilí (Kosov) (u nás ve Mšeci se říká píreň); mrhelec = šípkový plod, červený šípek; prdlení = brdlení (Kosov); stroužek = nůž, jemuž ve Mšeci říkají poříz a jenž má dvě rukojeti; pokrvadlo = puklice (Kosov); bezkrejtka = krajáč vysoký (tamže); belík = sekáčský toulec (nádoba s vodou pro brousek) (Kosov); řibě, řebice = hříbě, hřebice (klisna) (Kosov); vejřezek = bulík (ve Mšeci běhoun) (mladý vůl); jalojice = jalovice (Kosov); velká děvka = starší služka ve statku (ve Mšeci starší děvečka neboli staršinka), malá děvka = mladší služka ve statku (ve Mšeci mladšinka) (Kosov); kuchyňka = pomocnice v kuchyni (Kosov); na Domažlicku se prý říká starší služce staršina a mladší mladšina.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 2, s. 60-61

Předchozí Jaroslav Šulc: Kalus

Následující Osolsobě