Novinářská čeština

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan ing. Ott nám poslal tyto ukázky z jazyka denních novin: »Jeden z listonošů vylezl pomocí žebříku ke světlíku záchodu« (Expres 19. XI. 1934); dosud se lezlo nebo vystupovalo po žebříku, nač tedy ta zbytečná rozvleklost? Za nějaký čas snad ani děti už nepolezou po čtyřech, nýbrž pomocí čtyř. — »Zemřelý používal všeobecné vážnosti jako vynikající právník a ušlechtilý člověk« (Pondělí 19. XI. 1934); [28]pisatel nerozlišuje slovesa požívati a používati, ačkoli mají daleko k tomu, aby byla souznačná. — V Nár. politice 19. XI. 1934 se jeden vtip začínal takto: »Pan Chudobka musil k lékaři. Prohlédl ho a účtoval si 30 Kč.« Podle této stylisace ovšem prohlédl pan Ch. lékaře, třebas chtěl pisatel říci pravý opak. — Příkladem jazykové negramotnosti některých našich novinářů je sloh tohoto výňatku z Nedělního listu 18. XI. 1934: »Zajímavou novinku zavádí spolek Krematorium, který zavádí ukládání pozůstatků zpopelněných do skleněných uren. Nejedná se o nic zvláštního, neboť, jak známo, již staří Římané ukládali popel zemřelých do skleněných uren. Zavedení skleněných uren dává však přeci možnost živiti u nás sklářský průmysl,« atd. Příklad, jak i zpráva sama sebou zajímavá a aktuální může být zbavena své účinnosti nemotornou a nesprávnou stylisací. — V krajinském časopise Orličanu 20. X. 1934 v rubrice »Kronika našich dnů« se psalo: »Minulý týden ve středu smekla se na schodech stařenka A. J…. a zřítila se s prudkých schodů, při čemž zlomila si klíční kost, krom četných odřenin a leknutí, léčí se v nemocnici.« — »Nové cigarety Vlasta přišly draho E. Machačovi, který přijel do Třebechovic tyto dny nakupovat a kupujíc cigarety Vlasta, šlohl mu někdo tašku s penězi« atd. — »Truhláři Jos. H. v P. ztráceli se z jeho drůbežárny, kterou má v kraji lesa slepice,« atd. Čtenář, který nám tyto ukázky poslal, nás věru nepotěšil; je to hrozné svědectví o jazykové úrovni českých venkovských listů. A nadto má týdeník, z něhož citujeme, moto: »Pracuj každý s chutí úsilovnou (!) na národa roli dědičné, cesty mohou býti rozličné (,) jenom vůli mějme všichni rovnou.« Je snad toto komolení českého jazyka také jednou z těch cest?

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 1, s. 27-28

Předchozí Mikuláš

Následující Pardubský, pardubický