Časopis Naše řeč
en cz

Magor

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XVIII, 217) Pan K. Sedláček z Peček nám píše: »Slovo magor je jistě hebrejské. V hebrejském slovníku čteme: magor = strach, uleknutí, bázeň. Tedy: jsem z toho magor = jsem ulekán, ustrašen; jsem tak ulekán, že nejsem s to souvisle myslit, jsem popleten, neboli, jak se [27]lid vyjadřuje, jsem z toho jelen. Toto významové vymezení má slovo magor skutečně. Ostatně máme hebrejských slov u nás více, na př. šikse, rebah, mešuge, šoufl, pšoures, trefe, melouch.«

Požádali jsme o posouzení tohoto výkladu p. dra R. Růžičku, profesora semitské filologie na universitě Karlově, a dostali jsme tuto odpověď: »K dopisu p. K. Sedláčka týkajícímu se slova magor dovoluji i konstatovati toto: 1. Hebrejské slovo mâgôr »strach, uleknutí, bázeň«, od něhož p. S. odvozuje slovo magor, vyskytuje se v St. zákoně, a to — stejně jako jeho femininální odvozenina megôrâ (megûrâ) »předmět strachu« — výhradně v literatuře poetické: prorocké, žalmové a gnomické. Jsou to místa: mâgôr Jes 31, 9; Jer 20, 4; 6, 25; 20, 3. 10; 46, 5; 49, 29; Ps 31, 14; megôrâ (megûrâ) Jes 66, 4; Ps 34, 5; Pr 10, 24. V literatuře pobiblické se toto slovo vůbec nevyskytuje, ani v talmúdu, ani v midráších, ani v hebrejštině doby ještě mladší. Jest tedy nutno míti za to, že užívání toho slova bylo omezeno na duchovní projevy vyšší úrovně, že nebylo vůbec součástí běžné mluvy a že po zániku druhů literatury, jež ho užívaly, zaniklo rovněž, a to již v době před érou křesťanskou (v 2. st. př. Kr. jest hebrejština již řečí mrtvou). 2. S hlediska pravidel semasiologického vývoje nelze konstatovati žádný vztah mezi významem hebrejského slova mâgôr a významem slova magor, o jehož původ jde. Hebrejské slovo mâgôr jest čisté abstraktum, i není žádného podkladu pro to, aby bylo pro ně předpokládáno jako možné užívání adjektivní. Ani význam slova mâgôr se nemůže bráti za východisko vývoje ve významu slova magor u nás užívaného. — P. S. připadl v hebrejském slovníku na slovo přibližně stejně znějící se slovem magor a vyvodil z toho vztahy, jež při bližší analyse neobstojí«[1].

[1] Z příčin typografických klademe zde v hebrejských slovech znaménko ˆ též místo znaku délky.

Naše řeč, ročník 19 (1935), číslo 1, s. 26-27

Předchozí Káně

Následující Mikuláš