[Short articles]
-
(O. P.) Jménem robinsonáda se označují příběhy lidí žijících osaměle jako Robinson, ale v nové době se jménem stejně znějícím označuje i odvážný výkon brankáře při kopané, když se obětovně vrhá po míči letícím na branku. Tato druhá robinsonáda nemá s první nic společného než vnější podobu; původu je zcela jiného a vznikla teprve nedávno. Pochází totiž od příjmení anglického brankáře Robinsona, který s jedním anglickým mužstvem (s kterým, to už nám naše sportovní znalosti nepovídají, ale snad se toho dovíme od některého ze čtenářů) v Praze hrál a vzbudil velkou pozornost odvážnými skoky po míči u branky. Tento způsob obrany se od té doby stal i u nás obvyklým a »hlas lidu« mu dal [300]po hráči, jenž jej k nám přinesl, jméno robinsonáda. Takto byl vznik slova robinsonáda vykládán i v jedné přednášce, kterou letos (asi v květnu) vysílal pražský rozhlas. V Masarykově Slovníku naučném čteme o robinsonádě v kopané, že je to »jeden ze způsobů, kterými brankář chrání branku před goalem: vrhá se do dálky k zemi (nejčastěji ze středu branky podél brankové čáry směrem k tyči) a snaží se míč chytiti do rukou. Velmi efektní, též nebezpečný způsob hájení«
Naše řeč, volume 18 (1934), issue 10, pp. 299-300
Previous Píseň »Kde můj je kraj«