Z našich časopisů

kvh. (= Kvido Hodura)

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

V Časopise pro moderní filologii XX, 1, 2 a 3 pokračuje J. Janko v svých Poznámkách a příspěvcích k českému slovníku etymologickému. Probírá slova původu interjekčního odvozená ze slabik cep (čep), cip (ćip), cop (čop) a cup (čup). Z bohaté látky, pojaté na širokém základě slovanském a indoevropském, zvláště baltském, uvádíme některé zajímavé příklady české. Čes. lidové čepka (širší špička u vejce) souvisí s rodinou slov vyjadřujících představu dřepu (na př. slovin. čepeti dřepěti a j.), přenesenou také na předměty. Novořec. tzampa (réva) není pramenem těchto slov, nýbrž jen jejich sourodým útvarem. Mor. čepák (hliněný hrnec) a čepaň (hlava, palice) jsou výrazem téže představy dřepění (srov. jméno vrchu Čepan v Nitransku a osady Čepanovice na Dačicku). Janko do této kategorie slov zařaduje zejména slovo čep (Zapfen) a popírá zároveň vliv němčiny na vznik tohoto slova. Také naši obecně známou čapku (předmět sedící na hlavě) je možné položiti do této skupiny slov a není třeba viděti v ní jen ohlas slov franc. (chape) a něm. (schappe). Slabika cep (čep) rozšířená o souhl. r vytváří množství slov. Janko je dělí podle významu ve dvě hlavní skupiny: skupinu značící chůzi a druhou, značící roztřepení, rozčlenění. Slovenské slovo caprpolka je název tance v drobných krůčcích a není závislé na něm. zepperl; na tom závisí snad jen slc. název podobného tance ceperla. Z druhé skupiny, která znamená roztřepení a rozčlenění, ale je ovšem v jednotlivých příkladech jemněji odstíněna, uvádíme slova čepýřiti (ježiti se, durditi se, vynášeti se, [298]pýřiti se studem), čepýřnatý (doloženo z Raise o smrkovém snětí s význ. rozvětvený), stč. čpýrati (pravidelně něčím pohybovati) a z Boleslavska známé čepejrati se s významem rýti, babrati, piplati se.

U slov odvozených ze slabiky cip se dá rozeznávati těchto šest hlavních významových skupin: hlasy zvířecí; chůze a pohyb vůbec; vztah k vodě; rázný a náhlý děj; hrot; lpění, dřep a čep; všeliké roztřepení. Z interjekce cip, kterou se volá na kuřata neb slepice, lze vyvozovati na př. mor. čipka nebo čipulka (lichotné jméno slepice nebo kuřete) a české cipuška (písklata hned po vylíhnutí vidomá a pýřím pokrytá). Slc. cipkat znamená drobným krokem kráčeti. Čes. cípati zobrazuje představu cpáti, naházeti. Snad bylo pojato za opětovací sloveso a k němu přitvořeno obyčejné sloveso trvací cpáti. Slc. čiplohubka (bodalka domácí) a čipkastý, čipkavý vyjadřují představu hrotu, zahrocení. K slovům šesté významové skupiny, s význ. roztřepení, lze zařaditi slc. cipkať (slepice škubat) a zejména čes. čiperný, jež vyjadřuje představu zdrobnění, titěrnosti. V stč. byly tvary s čup-, ale tvary s čip- není třeba vykládati přehláskou z nich.

Také slabika cop má podobné kategorie významové jako slabika cip. Do skupiny s významem ‚úder a pohyb‘ náleží slc. copať (zobákem klovat), copkať (klusati). Čes. couvati a zvl. coufati je asi vypůjčeno z němčiny (zoppen, zofen, zaufen). Do skupiny s významem ‚dřep a čep‘ náleží val. čopět (dřepět), slc. čop (stěžej, ventil) a mor. čopa (kopka sena).

Konečně slabika cup (čup) vytváří množství slov rozmanitých skupin významových. Z čes. příkladů uvádíme: citosl. cup (trott, trapp!), subst. cup (těžká chůze, poklus), citosl. cupy dupy, slc. cupirupy (nôžkami), čes. cupity dupity (také o zvucích působených deštěm), cup! cup! (volání na králíky), slc. čupkať sa (pomalu, těžce jíti), cupati nohama, cupkem jíti, cupek (stoupa), mor. cupkať (jíti drobným krokem) — všecky ze skupiny vyjadřující chůzi, pohyb. Slc. čupkať sa (máchati se) je ze skupiny slov vyjadřujících vztah k vodě. Slc. a č. cupnout, cupkat (hlučně padati), mor. cupať, cupnúť (hrušky srážeti), slc. cupnúť (lehce při pádu uhodit), čupať, počupať (líbat) a mor. cupat (cvičit, vychovávat; srov. cepovat) mají za společný význam úder, pohyb, dotyk. Skupina s význ. ‚čep‘ je zastoupena čes. čupka n. cupek (zarážka, Hemmschuh), čes. čup, čupec, čupeček (kopeček), slc. čupatý n. čupravý nos (Stülpnase), plzeňským čupajda (pletená čepička s třapcem) a j. Čupor (slc.) znamená jednak hrneček, jednak stádo dobytka a není vypůjčeno z maď., nýbrž přešlo do maď. z jihoslov.

Naše řeč, ročník 18 (1934), číslo 10, s. 297-298

Předchozí Kvido Hodura: Polákova Vznešenost přírody

Následující Redakce Naší řeči: Redakční zpráva