Zápověď

[Short articles]

(pdf)

-

(J. H.) Podstatná jména, jejichž druhým členem je -věď, na př. zápověď, zpověď, přípověď, výpověď a pod., skloňujeme ve všech pádech podle vzoru kost, tedy v množ. čísle zní 3. p. zápovědem, zpovědem atd., 6. pád zápovědech, zpovědech atd. a 7. pád zápovědmi, zpovědmi, přípovědmi atd. V 3. a 6. pádě množ. čísla pronikají tu, jako i u mnohých jiných kmenů na -i, tvary ze vzoru duše, na př. zápovědím, zápovědích, a pod., a také v 7. pádě množ. čísla bývá souhláska d často změkčena (zápověďmi, zpověďmi a pod.). O těchto odchylkách lze užíti poučení, které podává Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká 1, 1926, 199: »Kde jsou v užívání tvary náležité i obdobné, jazyk spisovný volí raději tvary náležité. — Kde tvar náležitý v užívání již není, tu se ovšem nesluší jej schválně tvořiti«. U složených slov, jejichž druhým členem je -věď, lze podle naší zkušenosti tvořiti náležité tvary bez násilí, a proto jim dáváme v jazykové praxi přednost.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 6-7, p. 224

Previous Karel Ryska, Redakce: Vačka

Next Ferdinand Strejček: Jazykové zvláštnosti naší hymny