Stíhací letectvo, stíhací letoun, stíhačka

[Short articles]

(pdf)

-

(F. P.) S jazykového stanoviska jsou tyto názvy správné. Chyba je jen v tom, když se v přídavném jméně stíhací a v podstatném jméně z něho odvozeném stíhačka píše místo náležitého dlouhého í (prvního) i krátké. O přídavných jménech s koncovkou -cí, utvořených ze sloves, vykládají Pravidla českého pravopisu na str. XXI, že mají v slabikách vnitřních samohlásku takovou, jako je v příslušném příčestí minulém činném. Tady na př. hnáti — hnal — hnací (řemen), odkládati — odkládal — odkládací (účinek), práti — pral — prací (látka) atd. Když je takové přídavné jméno utvořeno od slovesa IV. třídy, má koncovku -icí, na př. balicí, kreslicí, a liší se tedy krátkostí předposledního i od určitého přechodníku přítomného, který má koncovku -ící, na př. balící, kreslící. Z takovýchto dvojic významem odlišných, na př. balící (= ten, kdo balí) — balicí (papír, t. j. na balení), kreslící (= ten, kdo kreslí) — kreslicí (potřeby, t. j. ke kreslení) a p. pravděpodobně vzniká mylný úsudek, že se kmenová samohláska před příponou -cí zkracuje vždycky, tedy i u sloves jiné třídy než IV. Touto nesprávnou domněnkou si vysvětlujeme i nesprávný tvar stihací místo stíhací podle stíhal. Jest ovšem také možné, že ti, kdo píší příd. jméno stíhací s krátkým i, píší tak v dobré víře, poněvadž nevědí, že se trvací odvozenina od dokonavého slovesa II. třídy stihnouti píše podle Pravidel správně s dlouhým prvním í, t. j. stíhati (srov. minouti — míjeti, napnouti — napínati, skytnouti — skýtati, zdvihnouti — zdvíhati a p.). O slovu stíhačka podotýkáme, že si je naši vojenští letci utvořili sami náhradou za stíhací letoun. Nic bychom proti tomu slovu neměli, ale i v něm je třeba zachovávati kvantitu příslušného přídavného jména. Ženu — máme už přece letkyně a jednou snad budeme mít letkyně vojenské —, která stíhá, budou moci beze všeho nazývat stíhačkou, neboť toto slovo je ženský rod k mužskému podstatnému jménu stihač, ale chtí-li nahrazovat výraz stíhací stroj (= letoun) jedním slovem stíhačka, musí v něm podle posavadních pravidel pravopisných psát dlouhé í (srov. ždímačka = ždímací stroj: ždimačka = žena, která ždímá).

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 5, p. 159

Previous Souvislý

Next Učební, učebný