Kabel, kabele

[Short articles]

(pdf)

-

Slova kabele užil Alois Jirásek v poetickém úvodu k první knize kroniky »U nás« v této souvislosti, nezasvěcenému čtenáři jistě záhadné: »Duchové přicházeli si ponaříkat a postrašit svých milých příbuzných, za tmavých nocí svítil opilcům i střízlivým ohnivý muž, a vodník, ten skoro každé noci jinak se ukazoval, i jako kůň bez spodní kabele i jako hořící lucerna na vodě v černém stínu olší«. A také už v 3. díle románu »Mezi proudy« (vyd. z r. 1923 str. 11) se toto slovo čte: »Jeněk Žíla se zasmál, jak jen mohl pro nůž, který držel ve velikých svých kabelích mezi zuby.« Co kabele znamenají, vyložil S. Bouška v knize »Děti« (1918, str. 228): »Rty (děti říkaly v nářečí svém kabele) jako krev rudé, pořád šelmovsky se chvějící.« Tedy kabele jsou rty, a podle toho se vodník v Jiráskově kraji zjevoval v podobě koně bez spodního pysku. S tím souhlasí též záznamy lidových pověstí o vodníkovi. Ve vlastivědném sborníku Od kladského pomezí VIII, 1930—1931, 54 se vykládá, jak jeden venkovan chytil vodníka: »Byl to nejdříve bělouš bez spodního pysku«. Ve sborníku »Alois Jirásek« (u J. Otty 1921, str. 317) zaznamenal J. Polívka pověst z Horácka (podle Dufka, »Naše Horácko«), podle níž se vodník mění rovněž v bílého koně, ale bez dolejšího pysku. Jinde na Moravě se prý vodník proměněný v koně od koně obyčejného odlišuje tím, že má dřevěnou hubu. Jirásek znal slovo kabele jistě ze svého nářečí, a p. odb. uč. J. Lipský z Velkého Poříčí (od něho máme i některé informace z těch, které jsme uvedli zpředu) zjistil dotazy u dětí, že je toto slovo ve významu ‚pysky‘ dosud v onom kraji běžné. Ptal se i babičky z Č. Čermné u Náchoda, co to slovo znamená, a ona vzala do rukou spodní pysk, povytáhla jej a řekla: »Spodní kabel je tohle.« I doklad Bouškův pochází z tohoto kraje, neboť Bouška býval farářem v Bezděkově u Police a slovo kabele s významem rty poznal jistě tam. Velmi by nás zajímalo vědět, žije-li slovo kabele s významem »rty« i v jiných krajích, a proto prosíme čtenáře, aby nám napsali, co o něm vědí.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 5, p. 156

Previous Jezditi s koňmi

Next Kožišina